Mikuláš už tu byl a kdo přijde teď.....

....no přece......no přece....no přece Ježíšek! Je to už pár dní, co se u nás a u babičky a u druhý babičky a ve školce a ve druhý školce stavoval Mikuláš s Andílkem, ale taky s Čertem. U babiček a doma jsem je nepotkal, ale ve školkách ano. V jedný sice zapomněl čerta v pekle, a nebo možná nepřišel, protože tam byli všechny děti hodný, ale všude nechal pro mně i pro brášku nějaké dobroty. U nás doma jsme s bráchou dokonce našli v pytlíku se sladkostmi i bramboru. Maminka říkala, že to nám tam dal čert, protože jsme asi trochu zlobili. No asi má pravdu, asi jo. Ale už budeme hodní, protože jinak si nás odnese čert do pekla. Ale tentokrát nás naštěstí nikam neodnesl.
Minulý týden nás naopak babička s dědou měli na víkend a byli jsme s nimi na vánočním představení v divadýlku na Zbraslavi. Hráli tam pejsek a kočička, ale taky zlý pes. To je ten, co jim snědl jednou dort a pak mu bylo moc špatně. Tak tentokrát jim chtěl ukrást všechny dárky. Tak jsme ho museli s ostatními dětmi vyhnat. Potom byl ještě v noci ohňostroj. Už se nebojím a moc se mi líbil.
Všude už jsou ozdobené stromečky a někde v obchodech už pod nimi i dárečky. Možná už tam byl Ježíšek, ale u nás prý možná přijde až za pár dní. Myslím že jsme byli s bráchou hodní a že určitě dostaneme nějaké dárečky. Už se moc těším. Naučil jsem se nějaké koledy, hlavně hajdom hajdom tydlidom a Ježíšku panáčku. Tak je budu o Štědrém dnu zpívat abych si ty dárečky pojistil.

Už jsou mi tři roky

Nedávno jsme zase slavili. Byly mi totiž už tři roky a z toho plyne že jsem veliký kluk. Mnohem větší než brácha, protože bráchovi ještě nebyly ani dva a zlobí protože nechce chodit pořád na nočník. Už ho to učím pěkně dlouho, ale on pořád nic. V létě mu to tak pěkně šlo a už to asi zapomněl. No to je jedno, musím na něj dohlížet. Každopádně jsem zase dostal spoustu dárků a to hlavně od babiček. Nevím proč ten táta s mámou mi nikdy nedají tolik hraček jako babičky. Teď mám doma konečně jednoho pásovýho bagra a pásovou zbíječku. To jsem přesně chtěl a tak to mám. Měli jsme dvě oslavy, s každou babičkou jednu a tak jsem dostal i dva dortíky. Jeden moc dobrý s malinama a jeden s obrázkem večerníčka. Brácha si chce pořád s těmi pásáky hrát, ale to nejde, protože jsou moje. Nejradši převážím toho menšího na radlici toho většího, aby na něj brácha nemohl. Ale někdy když mám náladu tak mu ho i půjčím. Všechny dárky byly hlavně hezky zabalený v bednách a v papírech a s tím mi brácha pomáhal. V bedně od bagra jsme pak s bráchou jezdili a jezdíme v ní doteď.

Měli jsme svátek

Já jsem Kryštof a můj brácha Lukáš a to znamená, že jsme měli oba dva svátek. Já v září a bráška zase v říijnu. Slavili jsme to sice každý zvlášť, ale přesto dohromady, takže jsme si dárečky oba záviděli. Já mám moc dárečky rád. Poznám je hned, protože jsou zabalený do barevného papíru a je na nich vždycky nějaká stužka. Jsou různě veliké, ale vždycky se pod papírem skrývá něco moc hezkého. Vždycky když nějaký vidím, tak si myslím že je můj, protože nevím kdo, kromě mně, by ještě měl nějaké dárečky dostávat. Naposledy jsem právě na svůj svátek v jednom z dárečků našel veliké popelářské auto, které mělo i svojí popelnici....Bráška aby mu to nebylo smutno, dostal malinký popelářský auto. Já si ale myslím že mělo být taky moje když se slavil můj svátek. Pak když jsme slavili ten bráchův, tak dostal bagr. Já už doma jeden mám, ale ten jeho se mi líbil víc. Od druhý babičky pak dostal plyšového krtečka jako z televize, tak s ním od té doby spí v postýlce. Já jsem dostal plavky a písničky na CD, které si teď s mamkou pořád zpíváme. Brácha u nich moc hezky tancuje. Já budu mít brzo narozeniny a budou mi tři roky.....tak doufám že dostanu aspoň tři dárečky.
Taky jsme se byli podívat na přílet moc velikého letadla. Já už letadla znám, už jsem v nich párkrát letěl a je to vždycky velký zážitek. Tentokrát jsem v něm ale neletěl, jen jsem ho pozoroval ze země. Byl to moooc velký Airbus A380 který v Praze poprvé přistál. Nejlepší na tom bylo, že jsme našli místo, kde nám přistával přímo nad hlavou. Táta nás posadil na střechu auta abysme dobře viděli a pak už letělo. Nejdřív přistálo jenom jako a nedosedlo vůbec na zem a udělalo ještě jednou kolečko nad letištěm, aby nad námi mohlo ještě jednou prolétnout. To byl panečku rámus. Když proletělo, tak jsme slyšely ještě meluzínu co za ním letěla. Tak veliký letadlo jsem opravdu ještě neviděl...i když jsem se narodil kousek od největšího londýnského letiště Heathrow.

Podzim je tu

Tak už je tu podzim. Víte co to je? Mamka říkala, že je to období kdy se brzy stmívá, je ošklivo, prší a jsou pořád mlhy. Já jí věřím, protože se na to koukám každý den z okna. Jednou byla taková mlha, že si táta musel vzít do práce baterku aby trefil zpátky. Podzim mě zatím moc nebaví, protože když je ošklivo tak nemůžeme chodit ven, protože si nemůžu hrát na zemi. Můžeme chodit jen na procházky na kočáru, ale to mě moc nebaví. Taky to znamená že tu bude brzy zima. Na tu se docela těším, protože loni jsem si ji moc neužil a moc se těším až si budu lézt ve sněhu. Snad ho hodně napadne.
Když se nedá chodit na hřiště, tak chodíme alespoň třeba do muzea. Teď jsme byli s babičkou a dědou se podívat v muzeu tramvají. Tolik různých tramvají jsem pohromadě nikdy neviděl. Taky nás babička s dědou vzali na Zbraslavi na pouť. Jezdili jsme na kolotoči na autíčkách, na konících a taky se klouzali v nafukovacím hradu. Bylo to pro mně těžký se tam pohybovat, tak tam babička musela za mnou vlézt a klouzat se se mnou. To byla sranda.
S tátou jsme se byli podívat na ploché dráze. Mamka nebyla, ta musela hlídat brášku protože ten je ještě na motorky moc malej. To bylo něco, motory vrčely hrozně nahlas, závodníci se předháněli a voněl tam spálený benzín. Prostě pravá chlapská zábava. Dali jsme si s tátou dohromady klobásu....ale to táta ještě nevěděl že mu ji skoro celou sním. To je přeci jasný...člověku na závodech vyhládne. Příště byme mohli třeba na závody tahačů a nebo na hokej. Tam by mě to mohlo taky bavit.


Tak uvidíme co nám přinesou další podzimní dny....budu informovat.

Elektrický vozík

Minulý víkend si naši půjčili od firmy Ortoservis elektrický vozík. No to bylo něco. Měli jsme celou sobotu a neděli na to, abych si mohl vyzkoušet jak mi jde řízení. A věřte nebo ne, už v neděli jsem to měl v ruce tak, že mě táta nechal jezdit na třetí rychlost. V sobotu jsme byli na procházce na Kladně s mamkou, bráchou a Ráďou a čekali jsme až táta dohraje zápas ve florbale, abychom mohli jet domu a na první projížďku. Odpoledne jsme vyrazili jen tady u nás před dům, kde je takový plácek s chodníčkem okolo a tam mě táta učil jak mám jezdit, na co si mám dávat pozor a hlavně.....že ho musím na slovo poslouchat. Prý abych mu někam neujel nebo do něčeho nenaboural, přitom bourání mě moc baví. Tak jsme objeli asi tři kolečka po tom chodníčku...občas mi to ujelo na na ten travnatý plácek a hned jsem vymetl pár psích bobků. To měl táta radost, že mám hned pokakaný všechny čtyři kolečka. Pak jsme to vzali na silnici a domů. Druhý den v neděli jsme jeli autobusem na Letnou a tam jsem drandil ostošest. Jsou tam totiž široký chodníky a spousta místa a já jsem si mohl jezdit kde sem chtěl. teda skoro...táta pořád dbal na to, že musím poslouchat na slovo a tak jsem opravdu musel.

No moc mě to bavilo. Brácha se mi pořád motal do cesty a každej mi tu káru záviděl. Některý děti na hřišti si jí chtěli i půjčit, ale nedal jsem ji. Vypadá to, že budu mít asi svůj vlastní vozík když to dobře dopadne. Ten co bych chtěl já se sem ale nedováží a tak se uvidí jestli nám pojišťovna vyjde vstříc a proplatí nám ho. Jestli to všechno vyjde, tak se už moc těším na výlety.

Prázdniny utekly jako voda

Já vím.....strašně dlouho jsem sem nic nenapsal, ale to opravdu není tím že jsem byl lenoch. Naopak, celý prázdniny jsem měl něco na práci a tak mi na tohle nezbyl vůbec čas. Dám si ale pozor a příště se to nebude opakovat.
Po návratu z Ameriky měli mamka s taťkou moc práce s přípravami na jejich svatbu. Představte si, že moje mamka už se jmenuje taky Bouzková, jako jsem já a brácha a táta. To to trvalo....už mě fakt nebavilo chodit třeba k doktorce s mamkou, která se jmenovala jinak než já. Tak to konečně 13.08. přišlo a byla velká oslava. Měli jsme to v Telči na zámku a bylo tam spousta dětí. Počasí nám vcelku přálo a tak jsme mohli být venku a tam si hrát. Mamce to moc slušelo a já s bráchou jsme se taky museli hezky obléct...a tak jsme měli i kravaty. Holčičky co tam byly, zase měly šatičky a vypadaly jako princezny. No prostě to bylo moc hezké. Babička s dědou se o nás starali a tak si to mamka s tátou hezky užili. S babičkou a s dědou jsme ale byli o prázdninách dvakrát na týden. Jednou dokonce celý týden v chatičce na Orlíku. Tam to bylo moc príma. Jezdili jsme na výlety a chodili na procházky a hlavně jsme se taky koupali. To baví hlavně mně...bráchu moc ne. On se vůbec nechce potápět a přitom to je na koupání úplně to nejlepší. Nejvíc mě baví skákat do vody z okraje, když mě třeba děda chytá. Už se moc těším až zase budeme chodit plavat s tátou do bazénu.
Pak jsme taky byli na víkend ve Vysokém nad Jizerou s tetou Ráďou a strejdou Lukym. Procházeli jsme se po horách a já se vozil s brachou v našem supervozítku. Ráďa s Lukym budou už mít taky brzy miminko a doufám že si s ním budeme moct hrát. S bráchou bysme ho hlídali a starali se o nej, jako o naše plyšáky.
Na konci prázdnin jsme pak byli s mamkou za tetou Míšou. Ona bydlí na Kypru a tak nás pozvala. Byli jsme tam jen s mamkou a s babičkou Kupkovou. To bylo dobrý, babička nám všechno dovolovala a tak jsme skoro nemuseli vůbec nic dělat. Jen se koupat a papat dobroty a koukat na pohádky. Táta zatím doma chodil do práce a hlídal dědu.

Pak se taky stalo to že táta udělal zkoušky na vysokou školu a tak je rád. nevím jak moc je ta škola vysoká, ale prý na ní budu taky jednou chodit. Copak rodiče nevědí, že moc vysoko nevylezu?? Tak to se ještě uvidí, každopádně tátu vidím jen málo, protože se pořád učí. Když se přestane učit, tak nám jde třeba přečíst pohádku, ale to já chci zrovna přečíst pohádky od maminky a tak má táta smůlu.
Jo a brácha už chodí sám na nočník. Pořád se teď o něj přetahujeme, protože mě se chce vždycky ve stejnou dobu jako jemu a naopak. Brácha už taky krásně běhá a tak jsem si z něj udělal trochu pomocníka. Vždycky mu řeknu co mi má přinést třeba za hračku a on beží a donese jí. Někdy mi jí pak ale nechce dát a tak musím hodně brečet aby všichni věděli že se mi děje nějaké křivda. Brácha taky umí pištět, ale já musím víc.
Tak jak vidíte, prázdniny přinesly hodně zážitků a tak teď přijde podzim. Už máme taky doma zimu, že musí brácha spát v ponožkách. Já nemusím, já se totiž umím už v noci přikrýt.
Tak já zase brzy napíšu, abyste o mně neměli strach.

Amerika s odstupem času

Tak Ameriku jsme si užili a jsme zase doma, blízko babiček a dědečků a taky našeho pejska Kennyho. Co jsme si ale z Ameriky přivezli? Já s bráchou pár plyšáků a hodně vzpomínek, ale táta s mamkou plnou hlavu nových informací. Vím že na přednáškách čerpali a čerpali, až byli úplně vyčerpaní. Každopádně páni doktoři v Americe mají na spoustu věcí jiný názor než páni doktoři u nás v Čechách. To by zase tolik nevadilo, protože co doktor to názor, ale co je trochu škoda, je že o těch jiných názorech nevíme nic tady doma. Tak například lék co teď beru. On je to původně lék na epilepsii, ale kdysi dávno se zjistilo, že by mohl pomáhat i dětem s SMA. To se například ted po letech vlastně nepotvrdilo. Já ho pořád beru, protože jistota je jistota a kdo ví jestli mi třeba trošku nepomáhá, ale představte si rodiny, které si platí tu dražší verzi. Já mám ten co je skoro zadarmo, ale je tu lék, který je založený na stejné bázi jako ten můj, ale stojí třeba 30tisíc korun na 6 týdnů. Víte kolik by za to bylo bonbónků, kolik čokoládiček? Je pravda, že ta naše nemoc je taková nevyzpytatelná a účinky těch látek, jako je například kyselina valproová, působí na každého jinak, ale přeci jen to musí být demotivující když najednou zjistíte že to co užíváte možná ani trochu nezabírá. No nic, každopádně jsme se dozvěděli zajímavou novinku a to, že poprvé jdou v Americe do klinických testů 2 léky přímo určené na SMA. To by si prý před deseti lety nikdo nepomyslel. Každý je založený na jiném účinku...takže jen stručně. Jeden má uchovat nebo podpořit regeneraci proteinu okolo nervosvalového vlákna a druhý zase podporovat produkci chzbějícího proteinu jiným, náhradním genem. No to kdyby se podařilo, tak je to paráda. Je to sice ještě nadlouho..cca 3 roky, ale naděje tu je. Další věc kterou jsme se dozvěděli je to...že v Evropě už jde do druhé fáze klinických testu další účinná látka přímo na SMA. Proč jsme museli jet do Ameriky abysme se tohle dozvěděli neví asi ani táta ani máma, ale co vím je, že se mě táta snaží přihlásit do výzkumu jako pokusného králíčka. Nejbližsí centrum, které výzkum provádí je prý u sousedů v Mnichově a tak táta psal těm výzkumníkům jestli by mě nechtěli. Uvidíme..třeba by sem se tam seznámil s nějakými novými kamarády a naučil se německy...když už anglicky umím z Ameriky. No a kdyby to nevyšlo, budeme pokračovat v protahování nožiček a masírování bříška a hrudníku, abych byl co nejdéle fit. Máme z Ameriky taky pár zajímavých protahovacích fíglů a tak je zkoušíme. Jedna paní rehabilitační si dokonce myslí, že bych měl zkusit chodit s ortézama a chodítkem....ale to si nejsem jistý jestli se mi chce. Vykoušel jsem si tam stander, to už jsem vám myslím psal a pak taky elektrický vozík. Měli tam dokonce jeden, který umí dát sedátko až na zem, takže bych si na něj mohl vylézt úplně sám a bez pomoci, ale prý je moc drahý. 20 až 25 tisíc dolarů podle výbavy a materiálu. Budu si ho přát za pár let od Ježíška:) Táta se bavil s různými doktory a fyzioterapeuty a snad je teď ještě chytřejší než byl předtím. Dokonce by snad měli být nějaké materiály z konference i on-line, tak je pak táta pošle mým doktorům v Čechách, aby si rozšířili obzory. Určitě budou mít radost že si něco nového přečtou. Tak teď s bráchou vzpomínáme na Mickeyho a doma se přetahujeme o ty plyšáky a já čekám, jestli ze mě bude pokusnej králíček a nebo ne.

Amerika potreti

Tak a je to tady. Zitra nam konci konference a to znamena ze budeme muset zase letet domu. Nastesti si tata s mamou nasli mezi prednaskami cas i na to, vzit nas do toho sveta pana Disneyho a opravdu to stalo za to. Mozna tomu neuverite, ale potkal jsem i Miky Mauze. Byli jsme na safari, ve vodnim parku, videli jsme ohnostroj ale taky jsem si vyzkousel jak se ovlada elektricky vozik a jine ruzne pomucky. Mama s tatou maji plnou hlavu informaci a porad me nekam tahaji abych si neco vyzkousel....to se mi ale moc nechce. Jinak ale kdyz jdou na prednasky tak zrovna bud spinkame a nebo nas daji do mistnosti kde si hraji i ostatni deti a tam mame program. A to je zabava. S anglictinou sice jeste porad nic moc, ale s detma se vzdycky nejak domluvim....obzvlast s holkama. Zitra mame posledni den konference a v pondeli uz musime na letiste, tak se jeste musim se vsemi rozloucit a pripravit se na cestu. Vezeme si spoustu zazitku, tak az se vratime domu, napisu trochu vic. Uz se docela tesim na babicky a dedy a taky na Kennyho.

Amerika po dvouapulte

Heheheeee....jestlipak vite co se vcera povedlo nasemu jinak velmi presnemu a na detailu si zakladajicim tatinkovi? Naplanoval presun do Orlanda a kdyz jsme meli vse sbaleno a pripraveno na recepci na nalozeni do auta a ja s brachou a s mamou jsme se v lobby zabavovali jedenim zmrzliny, rekla mu pani recepcni ze nas ma napsane jeste na jednu noc. Tatik tak trochu vynehal jeden den, maminka balila zbytecne, vse se odvezlo zpatky na pokoj a dnes se bali znovu. Dnes uz ale opravdu jedeme:)

Amerika po druhe

Tak mame skoro za sebou dalsi etapu naseho vyletu. Sest dni uteklo jako voda a zitra az se probudime, nasnidame a vykoupeme se v bazenu, tak se vypravime do Orlanda na tu nasi schuzi s detma s SMA. Bylo to ale moc peknych 6 dni. Jezdili jsme se hodne koupat do more, probehli jsme par nakupnich center....coz teda me ani brachu moc nebavilo. I kdyz me to obcas bavilo a to hlavne proto, ze me tata s mamou nikdy doma nebrali s sebou nakupovat i s vozickem. Vzdycky jsem musel sedet jen v nakupnim vozicku, ale kdyz mam svoje kola, tak muzu vsude jezdit a vybirat co by mi mohli koupit. Nejvic me bavi zmizet nekde mezi regalama. Oni pak na me volaji a ja delam ze je neslysim a v klidu si vybiram treba boticky nebo nejakou dobrotu. Byli jsme se podivat i v Zoo. Tam to bylo moc hezky, ale bylo ukrutny horko a tak jsme tam byli jen pul dne. Ja i bracha uz jsme chteli domu, ale za to dopoledne jsme toho dost stihli. Byli jsme na lodicce co plula okolo ostruvku na kterych bydlely ruzne opicky, koukali jsme jak se krmi zirafy a krokodyli. Jenze pozor...na Floride neziji krokodyli, ale aligatori. To by vas amici hnali kdybyste jim tohle rekli. Ted uz to vite, tak pozor na to.

Taky jsme tu hodne jedli....teda hlavne tata. Porad si nekde kupuje to mistni jidlo.....ty hambungry a my my s brachou mu pomahame je jist. Mama ta je moc neji...jen si vzdycky kousne a pak sni vsechny hranolky. Jen mi tata porad nechce dat ochutnat tu koka kolu co se k tomu pije. Prej neni dobra. To mi teda vysvetlete proc ji ale pije tata kdyz mu nechutna. Prej by to bez ni nebyla amerika.

Amerika po prve

Helou, hau ar yu. Ajem fajn. To koukate co, jak valim anglictinu. Posilam prvni zpravy z naseho vyletu do USA na SMA konferenci. Konference zacina az za tyden a pul, tak nas tata s mamou nejdriv vzali na vylet po Floride. V prvi rade se musim omluvit ze dnes je to bez hacku a carek, ale pro ty co to nevi....tak v Americe se to nepouziva.

V sobotu jsme vyrazili z Prahy letadlem pres Pariz. Tam to byl jen takovy kratky let, to byla pohoda. Dojel jsem si na vozicku az do letadla, tam si ho nechaly letusky u sebe a pak mi ho zase vratily po pristani. Moc hezky se o mne v Parizi starali. Cekala tam hned pani u letadla co nas specialnima vchodama doprovodila k takovemu autobusu pro vozickare, tam me nalozili, prevezli ke spravnemu terminalu a doprovodili zase az k letadlu. Nestali jsme zadnou frontu a vsichni byli moc mili. Do Orlandauz jsme pak leteli velkym letadlem. Trvalo to asi 9 hodin, ale docela jsme to s brachou zvladli. Dostali jsme veceri a pak svacinu, mezitim jsme spali ale taky hrali hry a nebo koukali na pohadky. V Orlandu jim trochu trvalo nez jsme dostali zavazadla, pak nez jsme vystali frontu na auto, ale celni kontrola byla rychla. Na hotel primo u letiste jsme se dostali asi v 9 vecer a sli vsichni rovnou spat. Vstavacka byla asi ve ctyri, ale v 8 uz jsme byli po snidani a na ceste na zapad na St. Pete Beach...nas druhy hotel. S brachou jsme to prospali, ale tata ten ridil....ten si uzival svoje auto co si pujcil. Me se taky moc libi....hezky si brumla. Pry je pod kapotou nejaky velky motor...3.5litru nebo tak neco. Po prijezdu jsme se sli hned koupat. Bydlime v apartmanu v takovych bungalovech co maji svuj bazen a hned za plutkem zacina plaz a je tam kousek more. Je to divne, ale na teto plazi je snih. Myslel jsem si ze ten je jen na horach, ale tady je taky....i kdyz odpoledne dost pali. Byl jsme se podivat uz i do mesta a po nakupech. Kdyz jsme nasli ten obchod, tak tata s mamou zjistili ze nemaji penize ani kartu. Myslim ze je na pokoji schovali tak dukladne ze je nemohli najit....ale mozna ze to tata udelal schvalne, aby se mohl projet tim autem jeste tam a zpatky, zatimco ja s mamkou a brachou jsme sli vybirat obleceni. To je neco...poprve me nasi vzali do obchodu na vozicku, takze jsem si mohl jezdit kam jsem chtel....i kdyz se jim to moc nelibilo. Nasel jsem tam spoustu hezkych veci ktere jsem jim vozil k zaplaceni. Nakonec z toho sice nic nebylo, ale pripadal jsem si ze alespon pomaham. Pak jsme byli i v samosce a myslim ze bych mel mamince poradit s anglictinou. Koupila si totiz kaficko ve kterem neni kofein, plinky pro brachu ktery jsou na miminka a spagety v omacce, ze ktere se po otevreni vyklubala jen ta omacka. Budeme se muset ucit spolu. Dnes se jedeme jeste podivat do Tampy do akvaria na morske poklady...uz se moc tesim. Zitra budeme muset balit a budeme se presouvat na jih do Naples, tak jsem na to zvedavy. Jo a tata rikal neco o tom, ze mu rostou v puse zidlicky uplne vzadu a boli ho to...nevim od kdy rostou v puse zidlicky, ale kdyz to rika. Tak se mejte a ja zase napisu. Jiiihaaaaa.

Ostrovec

Už jsem vám říkal o naší chatě v Ostrovci, kam jezdíme za babičkou? Néé? No tak to musím napravit. Teď jsme tam o víkendu byli a bylo zrovna moc krásný počasí. Táta sekal trávník a my měli napuštěněj bazének s vodou. Pořád jsme jí vylejvali, tak nám musela maminka pořád nosit v kýblu novou. Po sekání nás vzali táta s mámou na kolo do našeho vozíku a jeli jsme se podívat za tetou a strejdou na Plazy. Tam jsme dostali zmrzku, táta mě svezl na sekacím traktůrku a jeli jsme zas zpátky. To byla cesta....je tam takovej dlouhej kopec dolů a táta jel tak rychle, až nám s bráchou vlály vlasy. Cestou jsme natrhali trochu trávy pro kozičky co mají sousedi u nás pod zahradou a šli jsme je nakrmit. Oni totiž mají nejenom kozičky, ale taky slepičky s kohoutkama a divoký selátka. Taky mají na zahradě srnečka, malýho jako miminko. Oni se totiž starají o zvířátka, která jejich maminky nechají v lese a opustí je. To bych asi nechtěl, aby nás maminka nechala v lese a opustila. To bych asi skončil u strejdy jako ty selátka nebo srneček. Ale to by mi asi nevadilo, oni se tam mají dobře a já bych si hrál s jejich Nikolkou. Na naší zahradě už jsou ale nějaké zralé jahůdky, tak nám babička vždycky pár utrhla, umyla a my si je mohli spapat. Byly dobrý, slaďoučký. Jo a taky jsme krmili slepičky mandelinkama z brambor. Ty jim chutnaly. A viděli jsme šnečka jak vystrčil očíčka z ulity a odplazil se do skalky. Taky tam máme pískoviště a to je fajn. Pereme se tam s bráchou o všechny věci, protože ten druhej má vždyky tu lepší bábovičku nebo kyblíček a nebo lopatičku. No za měsíc tam asi pojedeme zase, ale teď v sobotu jedeme do Ameriky na SMA konferenci v Orlandu. Už se moc těšíme...hlavně na to jak se budu učit anglicky. Tak já vám potom napíšu, jaký to bylo.

Smečno 2011

Je to už třičtvrtě roku co jsme byli naposledy na Smečně. To je docela dlouhá doba a to znamená že jsem spoustu svých kamarádů už dlouho neviděl. Jako vždy se to ale vydařilo. Mámy a tátové měli zase celý den program a přednášky a tak nás moc neotravovali. Celý den v sobotu s námi byly místní holky dobrovolnice a hrály si s námi. Rozdělily si nás pěkně po jednom a staraly se o nás. V sobotu jsme byli nejdřív venku a pak přišel pán co dělal bubliny. Normálně dělal tak velký bubliny, že se do nich sám vešel. Nebo třeba udělal bublinu a pak do ní fouknul další....a nebo dvě další. Pak foukal do bublinek kouř a slepoval je s bublinkama bez kouře. No prostě bezva. Moc se nám to všem líbilo a ti co mohli tak tleskali:). Dokonce se na bublináře byli podívat i rodiče a všichni koukali. Potom nám Lucinky rodiče vystrojili velkou narozeninovou párty, kde byla spousta křupek, dortíků a měl jsem i šampáňo. Taky bych asi chtěl aby mi rodiče jednou udělali takovou oslavu. Potom přišel klaun a dělal nám různý zvířátka a šavle z balónků. Klaunova pomocnice zase kreslila dětem na tváře tygříky a motýlky a tak. Já jsem se trochu styděl, tak jsem si radši nenechal nic na tvář nakreslit. Myslím že i maminka byla ráda že mi to nemusí před spinkáním umývat. Potom byla večeře a my jsme byli moc unavení a tak jsme šli spinkat. Ostatní děti si sice ještě opékali buřtíky, ale my už jsme dávno spali. Na neděli jsme se moc těšili, protože jsme měli jít na koníčky. Předtím s námi ale ještě seděla paní, která si s námi povídala a hrála s námi různé hry. Přitom jsme říkali říkanky a ťukali na bubínky. Nevím co to bylo za paní, ale naši říkali že se jmenuje psychopodložka, nebo psychoponožka nebo tak nějak. Pak jsme konečně šli na ty koníčky. Na kraji Smečna byli v ohrádce a paní pro nás měla připraveného toho nejmenšího a na něm jsme mohli jet. Maminka musela sedět za mnou aby mě držela. Když jsem si na koníka sednul tak jsem moc plakal, ale za chvilku mě to přešlo když jsem zjistil že na jeho zádech jsem v bezpečí. To bylo poprvé co jsem jel na koníčkovi, takže řeknu našim, aby mě zase někdy vzali na projížďku. Jenže pak byl oběd a chystal se odjezd domů. Maminka šla balit kufry a já zůstal s tátou a s bráchou venku. Dělal jsem trochu blbosti a na vozíku se rozjel po chodníčku z kopce dolů když mě táta zrovna nechytal a to byl průšvih. Vozík se se mnou převrátil a já jsem zabrzdil čelem rovnou o beton. Táta mě musel vyprostit z pod vozíku a i máma se přiběhla podívat. Udělal jsem si pořádnou bouli, ale už je to lepší. Boule je pryč a čelo už jen mění barvy. Myslím že už nebudu jezdit sám z kopečka když mě nikdo nechytá.

Kolijáda Bažantice

Je to zvláštní název, ale je to tak. Byli jsme o víkendu na akci v bažantici která leží v oboře hraběte von Kinsky. Tátovi kamarádi tam uspořádali v okolí netradiční orientační závod na kole, kde se mělo plnit cestou spoustu úkolů. Bažantice leží kousek od Chlumce nad Cidlinou v lesíku kde nikdo jiný než bažantník nebydlí. Bažantník je totiž pán, co se stará o to, aby v lesích pana hraběte bylo dost bažantů a bažantek. Je to takové stavení kde se bydlí a hned vedle jsou klece ve kterých se uzdravují třeba nemocní bažanti a pak jsou tam také líhně, ve kterých technika pomáhá přírodě aby se bažanťátka vylíhla a mohla si hrát s ostatními divokými mláďátky v oboře. S bráchou jsme se chodili koukat k těm klecím a krmit bažanty travičkou. Někteří byli krásně barevní...tak, že jsem takové ještě v lese neviděl, takže to byli asi bažantí šlechtici. No a vedle té bažantice bylo další stavení, kde se dalo vařit a spát a přebývat a hned u něj velký zastřešený prostor s barem a grilem. Tam se dalo snídat a obědvat a malovat a hrát s ostatními dětmi a pejsky. Mně nejvíc bavilo sbírat vajgly a táta je pak házel do koše. V sobotu jsme se ráno hned připravili na závod. Původně měl jet jen táta se mnou, ale pak do dopadlo tak že jsme vzali do tandemu i bráchu a mamka jela s námi na kole. Ráno jsme vyrazili na cestu. Hned ze začátku byla polňačka kde to pořádně drncalo a to nás s bráchou moc nebavilo. Pak jsme najeli na silnici a bylo to lepší. Dorazili jsme k prvnímu úkolu kde musel táta projet překážkovou dráhu. My jsme si zatím hráli na trampolíně, ale myslím že mu to docelo šlo. Na další stanoviště jsme dorazili v poledne, hezky k obědu. Byla to restaurace a u ní jízdárna, tak jsme šli pozdravit i koníčky. Tady měla maminka za úkol vykostit, naporcovat a naložit kuře. Mamka je naše dobrá kuchařka, tak to zvládla hravě. Pak jsme jeli dál, ale táta s námi jel trochu jinou trasou, abysme nejeli přes drncavé polní cesty. Začal mít nějakou poruchu na kole, ale ke stanovišti číslo 3 jsme ještě dojeli. Tam musel střílet ze vzduchovky na cíl. Vyrazili jsme dál, ale porucha byla ještě horší a tak jsme pro technickou závadu museli ze závodu odstoupit a zavolat si odtahovku. Přijel pro nás strejda Dominik s velkou dodávkou...jinam bysme se asi nevešli. Nám to s bráchou nevadilo, protože už jsme byly trochu vyklepaný a tak jsme byli rádi že jsme se vrátili zpátky a mohli si ještě hrát. K večeři byl kančí steak....jaký jsme ještě nejedli. V neděli bylo zase moc krásné počasí, a tak nám mamka napustila vodu do těch největších nádob co v kuchyni našla a my se celý den koupali, zatímco táta odpočíval. Myslím že ho trochu bolely nohy. Byl to moc fajn víkend a moc děkujeme všem pořadatelům a účastníkům že to tak parádně proběhlo. Příští rok určitě pojedeme zase....jen musí táta trochu víc trénovat abysme vyhráli.

Benefiční koncert na Marjánce

Na víkend kdy se pálili čarodějnice uspořádali tátovi kamarádi takovou víkendou akci. Já jsem nebyl pozvanej protože jsem prý ještě malej, ale alespoň jsme se tam jeli s bráchou, babičkou a s dědou podívat co tam ty tátové a mámy a ostatní vyváděj. Představte si že v sobotu přes den uspořádali nohejbalový turnaj kde se táta v týmu se strejdou Vládíkem a strejdou Pájou dostali až na druhý místo. Chvilku jsme jim ve finále fandili, ale nakonec ho projeli. Vybíralo se za tým 100Kč...za to se koupili pivečka pro sportovce a zbytek šel do kasičky. Večer byl koncert a přijelo prý hodně lidí. Hráli čtyři kapely, které se vzdaly honoráře v můj prospěch, takže se ze vstupného zaplatily jen náklady a zbytek šel zase do kasičky.  Byla tam i tombola, do které lidi přinesli různé věci co už třeba nepotřebovali a nebo se jim zdáli vhodné pro někoho jinýho. Ty se do tý tomboly dali a očíslovali a každý lístek něco vyhrál. Jeden stál 15Kč a všechno šlo do kasičky. Byla to prý velká zábava když lidi něco za svých 15 korun dostali a pak to třeba směňovali za něco jiného. Byl tam oheň, stan s čajovnou, pekly se venku buřtíky a uvnitř v rokáči jely kapely. Celá akce byla vlastně na stoleček který budu brzy potřebovat abych si k němu na vozíčku mohl kdykoliv přijet a kreslit si a poroste se mnou. Až budu chodit do školy jednou, tak mi poslouží i k učení doma a nebo jako školní lavice. Celkem v kasičce zbylo něco přes 12 tisíc korun a to by mělo na jeho výrobu stačit. Našel se totiž šikovný truhlář, který ho po prázdninách vyrobí a bude to stát méně než polovinu toho co by to stálo kdyby se musel koupit. Takže jsem moc rád že lidi co mají barervný vlásky, spoustu obrázků na tělě a cvočků na bundách jsou takhle úžasný a pomůžou když jde o dobrou věc. Moc všem děkuju a doufám že až zas něco podobnýho bude, zůstanu o trochu dýl.

Velikonoce

Já vím....už jsem strašně dlouho nic nenapsal. Všem pravidelným čtenářům se moc omlouvám a zkusím to dohnat:) Začnu Velikonocema. Táta s mámou už nás vyvezli ve čtvrtek abysme z toho výletu měli co nejvíc. S kamarády si pronajali chalupu v Dolním Adršpachu kousek od skal. Bylo nás tam šest rodin a dohromady deset dětí...přesně tak, jak to mám rád. Hned v pátek bylo moc krásné počasí a tak jsme vyrazili na výlet do Adršpašských skal. Máme s bráchou teď nový vozítko od Benecyklu kam se oba pohodlně vejdeme a tak jsme se vozili jako králové. Ve skalách to sice není moc bezbariérové, ale kousek se jet dá. Sice pak musíte stejnou cestou zpátky, ale to nám zas tolik nevadilo protože procházka to byla parádní. Jsou tam různé skalní útvary co připomínají různé věci. Nejvíc se mi líbilo Sloní náměstí. Ležel tam ještě sníh a skály připomínali sloní hlavy s chobotama. Jsem si myslel že sloni žijou jenom v teplých zemích...ale není to pravda, běžte se přesvědčit. V sobotu jsme se jeli podívat do Ratibořic do Babiččina údolí. Je tam odsud prý babička. To je divný protože jedna moje babička je zbraslavská a druhá dejvická, takže moje babičky jsou asi vyjímky, protože nepochází z údolí. Byl tam dokonce dětský den kde se předvádělo stříhání ovcí a taky nahánění ovčáckým psem do ohrady. Tátovi tam půjčili na ruku sovu a já jsem si jí mohl hladit na bříšku. Říkali že je to sova spálená, ale mně přišla v pohodě. Možná si spálila zobáček když si nevyfoukala večeři...kdo ví. Každopádně tam byla moc pěkná procházka po tom údolí babiček. Když jsme se vrátili tak jsme opékali buřtíky. To nám s bráchou docela šlo a byli hlavně moc dobrý. V něděli už byli asi dospělí unavení, tak jsme zůstali a hráli si před chalupou. Jen já s tátou a se Santim jsme se jeli projet motoráčkem do Teplic do cukrárny a zpátky. Večer jsme pro změnu grilovali masíčko, tak jsme si zase pošmákli. Jo a taky jsme s tátama pletli pomlázky na druhý den a s mamkou barvili vajíčka. V pondělí ráno pršelo ale i tak tátové vyrazili se staršíma klukama a holkama po vesnici na koledu. Mě nechali doma a to mi bylo trochu líto....tak snad mě vezmou příští rok. Přinesli spoustu vajíček a pak jsme dva dny večeřeli vajíčkovou pomazánku. Byla trochu barevná, ale mamka jí umí moc dobrou, tak to nevadilo. Tak se zase těším až budou další Velikonoce.

S babičkou a dědou na výletě

Minulý týden jsem vytáhl babičku s dědou na výlet. Byli jsme u nich na víkend ještě s Ondrášem od tety Monči a strejdy Michala, a tak mi to nedalo ani moc práce. Potřeboval jsem totiž zase zkontrolovat svoji oblíbenou trať ze Smíchovského nádraží, přes Radotín až do Mokropes. Jezdí tudy jeden hodný průvodčí, který si se mnou a s bráchou vždycky povídá, dá nám každému vlastní jízdenku a zapíská i na píšťalku. Tentokrát jsme ho zase potkali a tak jsem byl rád. Do Mokropes jsme jeli krmit koníčky, ale asi ty jablíčka co jsme jim přinesli nebyla moc voňavá, protože koníci byli celou dobu na druhý straně pastviny a vůbec k nám nepřišli. Volali jsme a lákali je, ale marně. Pak jsme se ale vrátili do Radotína a tam babička s dědou utratili skoro všechny korunky na houpačky a na vláček. Byla tam taková malá pouť a já i brácha jsme moc chtěli jezdit na všech atrakcích. Druhý den jsme se jeli podívat na kozičky a ovečky a taky je trochu nakrmit. Ty byly naštěstí moc hladové, takže jedly až se jim dělaly boule za ušima. Bylo moc hezké počasí ale pořád ještě trochu zima, ale to nám vůbec nebránilo v tom, abysme mohli jít i na hřiště a na prolejzačky. Odpoledne po spaní si nás pak mamka s tátou vyvedli, ale moc se nám domu nechtělo. S babičkou a s dědou je to moc fajn a tak se jdu zeptat mámy kdy tam zas pojedem...tak zatim.

Venku už je teplo

Začalo být venku teplo a můžeme konečně s maminkou a bráchou vyrazit taky ven. Pořád si sice musím ještě oblékat tak tři vrstvy, takže se musím s mámou prát, ale aspoň můžu třeba na písek. Nedávno jsme se byli podívat u Adélky doma. Kreslili jsme si a četli a houpali se na koníku. Byla na mně moc hodná a tahala mě po zahradě a po domě v autíčku, učila mě hrát na piano a dostal jsem od ní na cestu lízátka. Pořádný platíčko. Kdyby ho maminka nestopila tak jsem je všechny vylízal hned, ale dostávam je teď po jednom a za odměnu, takže pěkná otrava. U Adélky mají na zahradě klouzačku a houpačku tak mě tam teta Janička i mamka trochu pohoupali a poklouzali. Klouzačku mám rád...jen mě na ní nikdo nechce víc než třikrát za sebou vysadit protože je hned bolí záda nebo něco jinýho. Ty dospělí jsou prostě hrozně nepoužitelný. Na zahradě to bylo krásně rovný, tak jsem si tam mohl i s Adélkou honit...ona běhala a já jezdil. Doufám že teď budeme dělat takových návštěv víc, protože sedět doma pořád a hrát si s hračkama co znám, mě už moc nebaví.