Zima už pomalu končí...

...a tak jsme byli ještě jednou na horách. Tentokrát v Maršově v Krkonoších. Byla tam s námi i Adélka, Móňa, Mates a Bára, takže jsme si měli s kým hrát. V sobotu jsme se jeli podívat dlouhou lanovkou na Černou horu a vzali jsme si s sebou sáňky, po kterých jsme pak měli jet dolů. Bylo moc krásné počasí a svítilo sluníčko. Mamka měla jet s Lukášem a já s tátou, ale nakonec si nás táta vzal oba i s Lukášem k sobě, protože měl největší sáňky. Ty sáňky jeli strašně rychle. Nejdřív se mi to moc líbilo a volal jsem ať ještě přidá, ale po chvíli jsem se radši pořádně držel. Bráška ten od začátku chtěl zpomalit, ale moc to asi nešlo. A tak jsme se řítili velkou rychlostí dolů z kopce asi 3 kilometry a za námi jela maminka, strejda s Móňou a teta s Matesem. Občas jsme museli sáňky zastavit před sjezdovkou a přejít ji, a to bylo trochu nebezpečné. Nakonec jsme všichni včetně Matese a Móni cestu dolů zvládli, ale všichni jsme poslední kilometr moc plakali. Myslím, že táta si to užil, ale mamce moc nejely sáňky. V neděli jsme se chtěli ještě trochu projít na sněhu se sáňkama, ale nikde už ho moc nebylo. Ještě tak trochu na kopci na sáňkování, ale na procházku po cestě už ne, a tak jsme pak kolem oběda vyrazili domů.



No a teď o víkendu jsme se byli podívat na Matějskou pouť. Nebylo tam moc lidí, ale zato tam bylo hodně autíček a kolotočů a vůbec všech atrakcí. Nevěděl jsem jestli se mi tam bude líbit, protože loni jsem na moc kolotočů nechtěl jít, ale moc mě to bavilo. A bráchu taky. Plakal sice v mašince, která jezdila po kolejích dokola, ale kolotoč a autíčka, co do sebe bourají, si užil. Ty mě bavili asi taky nejvíc. Jezdili jsme a bourali jsme do mamky s Lukášem a já jsem to sám řídil. Táta jen šlapal na plyn, protože já na něj nedosáhl. Byli jsme taky na kolotoči kde se hází balónama na koš a když se trefíte, můžete jet znovu bez placení. Tak jsem házel, ale nedohodil. Táta naštěstí jo, protože už je velikej a tak jel ještě jednou se mnou a pak i s Lukášem. Dali jsme si párek v rohlíku a jedno želatinové pivíčko a mohli jsme jít domů. Večer totiž přišel na návštěvu Kubík s tetou Péťou a strejdou Jirkou a tak jsme si ještě museli nechat sílu na hraní večer. Kubík bude mít asi brzo sestřičku a tak se na ní už s bráchou těšíme. Třeba jednou budeme mít taky sestřičku.

Byli jsme na horách

Další měsíc je za námi, babička se mezitím vrátila z nemocnice a zotavuje se doma, já jsem měl první týden v únoru podle motolské pohotovosti virózu a podle mojí paní doktorky příušnice - tak nevím přesně co to bylo, byl jsem u dědy na víkend, ale hlavně jsme byli všichni na horách v Koutech nad Desnou. Byla to docela dlouhá cesta tam i zpátka a bolel mě dost zadeček z toho sezení v autě, ale zvládli jsme to a bylo to fajn. Byli jsme na týden a bylo tam spousta strejdů a i nějaké tety. Jen žádné další děti tam nebyly a tak jsme si hráli hlavně s mamkou a s tátou a s těma strejdama. Bylo moc sněhu a tak se táta s mamkou střídali a každý si byl dvakrát za ten týden zajezdit na sněhu. My s bráchou jsme pak vždycky vyrazili, s tím kdo na nás zbyl, na sáňky. Vždycky jsme šli na procházku a pak se sešli s ostatníma pod vlekem na oběd. Brácha, jak se o Silvestru bál chodit po sněhu, tak už se bát přestal a nechtěl skoro jezdit na sáňkách. Táta nás ale vždycky stejně posadil oba dva a pouštěl nás z kopce dolů. Jezdil ale vždycky s náma aby nás zastavil. Mamce, protože nemá tolik síly, zase pomáhali táhnout sáňky strejdové a nebo pejsek Tara. Tara ale chtěla běhat moc rychle a to už se mi někdy nelíbilo. Táta nebo mamka nám dělali koule a my jsme je házeli po sobě i po nich. A nebo našemu Kennymu, který je chytal do tlamičky. Příští rok už si možná brácha zkusí stoupnout na lyže, aby se začal učit. Já asi zůstanu u svých sáněk a nebo mi mamka s taťkou něco vymyslí...já je znám.

Jo a taky máme nový pokojíček. Konečně už nejsme s mamkou a s tátou v ložnici, ale mám svůj pokoj, kde máme postýlky, skříňku na věci, lampičku na čtení pohádek a taky kuchyňku. Moc mě to baví, protože máme s bráchouhodně prostoru na našde závodění.