Já jsem Kryštof a můj brácha Lukáš a to znamená, že jsme měli oba dva svátek. Já v září a bráška zase v říijnu. Slavili jsme to sice každý zvlášť, ale přesto dohromady, takže jsme si dárečky oba záviděli. Já mám moc dárečky rád. Poznám je hned, protože jsou zabalený do barevného papíru a je na nich vždycky nějaká stužka. Jsou různě veliké, ale vždycky se pod papírem skrývá něco moc hezkého. Vždycky když nějaký vidím, tak si myslím že je můj, protože nevím kdo, kromě mně, by ještě měl nějaké dárečky dostávat. Naposledy jsem právě na svůj svátek v jednom z dárečků našel veliké popelářské auto, které mělo i svojí popelnici....Bráška aby mu to nebylo smutno, dostal malinký popelářský auto. Já si ale myslím že mělo být taky moje když se slavil můj svátek. Pak když jsme slavili ten bráchův, tak dostal bagr. Já už doma jeden mám, ale ten jeho se mi líbil víc. Od druhý babičky pak dostal plyšového krtečka jako z televize, tak s ním od té doby spí v postýlce. Já jsem dostal plavky a písničky na CD, které si teď s mamkou pořád zpíváme. Brácha u nich moc hezky tancuje. Já budu mít brzo narozeniny a budou mi tři roky.....tak doufám že dostanu aspoň tři dárečky.
Taky jsme se byli podívat na přílet moc velikého letadla. Já už letadla znám, už jsem v nich párkrát letěl a je to vždycky velký zážitek. Tentokrát jsem v něm ale neletěl, jen jsem ho pozoroval ze země. Byl to moooc velký Airbus A380 který v Praze poprvé přistál. Nejlepší na tom bylo, že jsme našli místo, kde nám přistával přímo nad hlavou. Táta nás posadil na střechu auta abysme dobře viděli a pak už letělo. Nejdřív přistálo jenom jako a nedosedlo vůbec na zem a udělalo ještě jednou kolečko nad letištěm, aby nad námi mohlo ještě jednou prolétnout. To byl panečku rámus. Když proletělo, tak jsme slyšely ještě meluzínu co za ním letěla. Tak veliký letadlo jsem opravdu ještě neviděl...i když jsem se narodil kousek od největšího londýnského letiště Heathrow.
No comments:
Post a Comment