Je to už třičtvrtě roku co jsme byli naposledy na Smečně. To je docela dlouhá doba a to znamená že jsem spoustu svých kamarádů už dlouho neviděl. Jako vždy se to ale vydařilo. Mámy a tátové měli zase celý den program a přednášky a tak nás moc neotravovali. Celý den v sobotu s námi byly místní holky dobrovolnice a hrály si s námi. Rozdělily si nás pěkně po jednom a staraly se o nás. V sobotu jsme byli nejdřív venku a pak přišel pán co dělal bubliny. Normálně dělal tak velký bubliny, že se do nich sám vešel. Nebo třeba udělal bublinu a pak do ní fouknul další....a nebo dvě další. Pak foukal do bublinek kouř a slepoval je s bublinkama bez kouře. No prostě bezva. Moc se nám to všem líbilo a ti co mohli tak tleskali:). Dokonce se na bublináře byli podívat i rodiče a všichni koukali. Potom nám Lucinky rodiče vystrojili velkou narozeninovou párty, kde byla spousta křupek, dortíků a měl jsem i šampáňo. Taky bych asi chtěl aby mi rodiče jednou udělali takovou oslavu. Potom přišel klaun a dělal nám různý zvířátka a šavle z balónků. Klaunova pomocnice zase kreslila dětem na tváře tygříky a motýlky a tak. Já jsem se trochu styděl, tak jsem si radši nenechal nic na tvář nakreslit. Myslím že i maminka byla ráda že mi to nemusí před spinkáním umývat. Potom byla večeře a my jsme byli moc unavení a tak jsme šli spinkat. Ostatní děti si sice ještě opékali buřtíky, ale my už jsme dávno spali. Na neděli jsme se moc těšili, protože jsme měli jít na koníčky. Předtím s námi ale ještě seděla paní, která si s námi povídala a hrála s námi různé hry. Přitom jsme říkali říkanky a ťukali na bubínky. Nevím co to bylo za paní, ale naši říkali že se jmenuje psychopodložka, nebo psychoponožka nebo tak nějak. Pak jsme konečně šli na ty koníčky. Na kraji Smečna byli v ohrádce a paní pro nás měla připraveného toho nejmenšího a na něm jsme mohli jet. Maminka musela sedět za mnou aby mě držela. Když jsem si na koníka sednul tak jsem moc plakal, ale za chvilku mě to přešlo když jsem zjistil že na jeho zádech jsem v bezpečí. To bylo poprvé co jsem jel na koníčkovi, takže řeknu našim, aby mě zase někdy vzali na projížďku. Jenže pak byl oběd a chystal se odjezd domů. Maminka šla balit kufry a já zůstal s tátou a s bráchou venku. Dělal jsem trochu blbosti a na vozíku se rozjel po chodníčku z kopce dolů když mě táta zrovna nechytal a to byl průšvih. Vozík se se mnou převrátil a já jsem zabrzdil čelem rovnou o beton. Táta mě musel vyprostit z pod vozíku a i máma se přiběhla podívat. Udělal jsem si pořádnou bouli, ale už je to lepší. Boule je pryč a čelo už jen mění barvy. Myslím že už nebudu jezdit sám z kopečka když mě nikdo nechytá.
No comments:
Post a Comment