Tak už nám maminka přivezla domů toho brášku. Jmenuje se Jáchym a narodil se 04/10/2012. Skoro stejně jako táta, jen o pár dní dříve. Než šla maminka do porodnice, tak jsme ji museli pořádně vyšetřit, aby jsme si byli jistí, že všechno proběhne dobře. Ujal jsem se toho a všechno bylo v pořádku tak jsme ji mohli pustit. Byli jsme s Lukášem u babičky a u dědy, aby mohl táta chodit do práce a za mamkou do té nemocnice. Pak jsme u nich radši zůstali ještě týden, aby mohla doma maminka odpočívat. 
Byli jsme se tam za ní taky podívat, abysme věděli, jak Jáchym vypadá, než ho přivedou domů. Představte si, že nám přinesl jako dárek motorku. Mně bílou a bráchovi žlutou, obě rychlý silniční. Ten je hodnej. Už ho máme teď doma a pomáháme mamince ho hladit a pusinkovat. To nám jde nejlíp a někdy si ho taky pochováme. Je docela těžkej, tak ho nemůžu mít dlouho na klíně, ale snad už bude brzo lézt a hrát si s námi. Škoda jen, že už je venku taková zima a nemůžeme si s bráchou hrát na trávě. Ale jsme rádi, že už máme maminku doma a jsme zase všichni spolu. Když Jáchymek pláče, tak jí vždycky voláme, aby mu už šla dát prso aby nekřičel.
Zatímco je maminka doma s Jáchymem, tak my chodíme s tátou na procházky a nebo si hrajeme. Teď jsme byli zrovna v cirkusu Prince a tam se nám to moc líbilo. Byli tam akrobati, kteří žonglovali s balónkama, velbloudi a zebry co chodily dokola a tancovali, tuleni, co si hazeli s balónkama, ale hlavně klaun. Házel na nás balóny a pak když troubil na trumpetu, tak mu padaly kalhoty pořád. Dokonce jsem se na velbloudovi i projel.
Taky jsme byli na horách v Horním Maršově. Jeli jsme tam s Móňou a přijela i Adélka a Santi a Mates a hlavně Agátka. Chtěli jsme dělat procházky, ale v sobotu ráno bylo tolik sněhu, že jsme s vozíkem skoro neprojeli. Museli jsme jít aspoň do obchodu pro housky abychom měli něco k večeři a tak jsme museli tu vánici překonat. Lukášek vůbec nechtěl jít a brečel, že je mu zima a že mu fouká sníh do očí. Mně taky foukal do očí a tak jsme museli jít pozpátku jako raci. Zpátky už to bylo lepší, to už nám vítr foukal do zad a tak jsme mohli jít popředu. Když se nedalo chodit na procházky, tak nám táta a strejda Honza pustili diskotéku a hráli jsme si uvnitř. V Maršově je to totiž super, protože je to velká škola a je tam obrovská společenská místnost a sezení a kuchyně a chodba a tak se tam můžeme s dětma prohánět. Hráli jsme na honěnou. Já jsem měl na sobě masku robota a honil jsem všechny děti...teda hlavně Agátku. Všichni se mě báli a utíkali přede mnou. Večer jsme si dali nakonec pizzu, protože na ní měli všichni chuť. Ráno jsme jeli na krátkou procházku do Pece, kde jsme si dali oběd a pak už hurá domů. 
V úterý jsme potom vykrajovali dýni. Udělali jsme dvě, jednu pro nás a jednu pro babičku Mirku. Táta vyříznul díry podle toho co jsem nakreslil a já jsem dlabal aby byla dutá. Myslím, že se nám docela povedla a skoro celý týden nám pak doma před spaním svítila ve tmě.
