Je velká zima a já s bráchou máme trochu strach ze tmy. Je to asi proto, že teď všude chodili čerti a občas se mi o nich i v noci zdá. No nedivte se, když vím, že občas zlobím a čert to ví taky. Byli jsme u tety Janičky hrát si s dětma a najednou tam večer přišel Mikuláš, Anděl a Čert. Mikuláš měl takovou velikou knížku a z ní nám každému četl jak jsme zlobili a nebo jak jsme byli hodní. Bráchovi říkal, že už se nemá vztekat a pořád si cucat palec. Mně zase říkal, že mám poslouchat maminku a tatínka a nezlobit bráchu. Taky si nemám cucat palec když jdu spinkat. Slíbil jsem to na čertí rohy a zazpíval jsem Mikulášovi Pec nám spadla abysme si to potvrdili. Potom jsme od Andílka dostali pytlíky s dobrotama a já i brácha jsme tam měli brambory. To protože jsme asi trochu zlobili. Já už ale opravdu teď zlobit nebudu. Když odešli, tak jsme si vybalili ty dobroty a hned jsme si nějaké dali. Měl jsem tam lentilky a bonbónky. myslím, že mi vydrží na dlouho.
U babiček byl tak čert s Mikulášem a nechali nám tam pytlíky. Babičky museli asi říkat básničku za nás, tak jsem docela rád, že jsme tam zrovna nebyli.
O víkendu jsme taky jeli parní mašinkou, ve které chodili čerti s Mikulášem. Ti byli moc hodní a tak jsme si jim sedli i na klín. Akorát přišli do našeho kupé když jsme vjeli do tunelu, takže tam byla úplná tma. To jsme se trochu báli, protože jsme je slyšeli vyplazovat jazyk a chrastit řetězem. Mašinka to ale byla moc veliká. Její kola byla velká jako já a brácha dohromady a táhla spoustu vagónků. Takové staré vagónky s dřevenými lavicemi. Táta do nich musel zvednout mně, bráchu, můj vozíček, kočárek s Jáchymem a pomoct i mamince. To víte, jsme už velká rodina. Ta parní mašinka musela mít ale na pomoc ještě jednu mašinku, která byla dieslová. Ta musela tý naší parní zezadu trochu pomoct, protože jsme na ní byli težký náklad.
S naším malým bráchou už taky začíná být zábava. Pořád se na nás směje, když ho chodíme pusinkovat. To se mu líbí..hraje si v lehátku s takovýma hračkama, co mu tam visí a strká do nich. Přitom si povídá a směje se. Chodím ho mamce pomáhat přebalit, ale vyhazovat plíny do koše musí brácha. Někdy jsou tak težký, že je vůbec neunesu. Jáchymek má taky rád dudlík, ale občes si plete s dudlíkem třeba můj nos. Už aby s námi lezl, to mu ukážeme naše hračky a nějaký mu i půjčíme.
Je velká zima a já s bráchou máme trochu strach ze tmy. Je to asi proto, že teď všude chodili čerti a občas se mi o nich i v noci zdá. No nedivte se, když vím, že občas zlobím a čert to ví taky. Byli jsme u tety Janičky hrát si s dětma a najednou tam večer přišel Mikuláš, Anděl a Čert. Mikuláš měl takovou velikou knížku a z ní nám každému četl jak jsme zlobili a nebo jak jsme byli hodní. Bráchovi říkal, že už se nemá vztekat a pořád si cucat palec. Mně zase říkal, že mám poslouchat maminku a tatínka a nezlobit bráchu. Taky si nemám cucat palec když jdu spinkat. Slíbil jsem to na čertí rohy a zazpíval jsem Mikulášovi Pec nám spadla abysme si to potvrdili. Potom jsme od Andílka dostali pytlíky s dobrotama a já i brácha jsme tam měli brambory. To protože jsme asi trochu zlobili. Já už ale opravdu teď zlobit nebudu. Když odešli, tak jsme si vybalili ty dobroty a hned jsme si nějaké dali. Měl jsem tam lentilky a bonbónky. myslím, že mi vydrží na dlouho. 
U babiček byl tak čert s Mikulášem a nechali nám tam pytlíky. Babičky museli asi říkat básničku za nás, tak jsem docela rád, že jsme tam zrovna nebyli. 
O víkendu jsme taky jeli parní mašinkou, ve které chodili čerti s Mikulášem. Ti byli moc hodní a tak jsme si jim sedli i na klín. Akorát přišli do našeho kupé když jsme vjeli do tunelu, takže tam byla úplná tma. To jsme se trochu báli, protože jsme je slyšeli vyplazovat jazyk a chrastit řetězem. Mašinka to ale byla moc veliká. Její kola byla velká jako já a brácha dohromady a táhla spoustu vagónků. Takové staré vagónky s dřevenými lavicemi. Táta do nich musel zvednout mně, bráchu, můj vozíček, kočárek s Jáchymem a pomoct i mamince. To víte, jsme už velká rodina. Ta parní mašinka musela mít ale na pomoc ještě jednu mašinku, která byla dieslová. Ta musela tý naší parní zezadu trochu pomoct, protože jsme na ní byli težký náklad.
S naším malým bráchou už taky začíná být zábava. Pořád se na nás směje, když ho chodíme pusinkovat. To se mu líbí..hraje si v lehátku s takovýma hračkama, co mu tam visí a strká do nich. Přitom si povídá a směje se. Chodím ho mamce pomáhat přebalit, ale vyhazovat plíny do koše musí brácha. Někdy jsou tak težký, že je vůbec neunesu. Jáchymek má taky rád dudlík, ale občes si plete s dudlíkem třeba můj nos. Už aby s námi lezl, to mu ukážeme naše hračky a nějaký mu i půjčíme.
