Tak už je tu podzim. Víte co to je? Mamka říkala, že je to období kdy se brzy stmívá, je ošklivo, prší a jsou pořád mlhy. Já jí věřím, protože se na to koukám každý den z okna. Jednou byla taková mlha, že si táta musel vzít do práce baterku aby trefil zpátky. Podzim mě zatím moc nebaví, protože když je ošklivo tak nemůžeme chodit ven, protože si nemůžu hrát na zemi. Můžeme chodit jen na procházky na kočáru, ale to mě moc nebaví. Taky to znamená že tu bude brzy zima. Na tu se docela těším, protože loni jsem si ji moc neužil a moc se těším až si budu lézt ve sněhu. Snad ho hodně napadne.
Když se nedá chodit na hřiště, tak chodíme alespoň třeba do muzea. Teď jsme byli s babičkou a dědou se podívat v muzeu tramvají. Tolik různých tramvají jsem pohromadě nikdy neviděl. Taky nás babička s dědou vzali na Zbraslavi na pouť. Jezdili jsme na kolotoči na autíčkách, na konících a taky se klouzali v nafukovacím hradu. Bylo to pro mně těžký se tam pohybovat, tak tam babička musela za mnou vlézt a klouzat se se mnou. To byla sranda.
S tátou jsme se byli podívat na ploché dráze. Mamka nebyla, ta musela hlídat brášku protože ten je ještě na motorky moc malej. To bylo něco, motory vrčely hrozně nahlas, závodníci se předháněli a voněl tam spálený benzín. Prostě pravá chlapská zábava. Dali jsme si s tátou dohromady klobásu....ale to táta ještě nevěděl že mu ji skoro celou sním. To je přeci jasný...člověku na závodech vyhládne. Příště byme mohli třeba na závody tahačů a nebo na hokej. Tam by mě to mohlo taky bavit.
Tak uvidíme co nám přinesou další podzimní dny....budu informovat.
Já jsem Kryštof a můj brácha Lukáš a to znamená, že jsme měli oba dva svátek. Já v září a bráška zase v říijnu. Slavili jsme to sice každý zvlášť, ale přesto dohromady, takže jsme si dárečky oba záviděli. Já mám moc dárečky rád. Poznám je hned, protože jsou zabalený do barevného papíru a je na nich vždycky nějaká stužka. Jsou různě veliké, ale vždycky se pod papírem skrývá něco moc hezkého. Vždycky když nějaký vidím, tak si myslím že je můj, protože nevím kdo, kromě mně, by ještě měl nějaké dárečky dostávat. Naposledy jsem právě na svůj svátek v jednom z dárečků našel veliké popelářské auto, které mělo i svojí popelnici....Bráška aby mu to nebylo smutno, dostal malinký popelářský auto. Já si ale myslím že mělo být taky moje když se slavil můj svátek. Pak když jsme slavili ten bráchův, tak dostal bagr. Já už doma jeden mám, ale ten jeho se mi líbil víc. Od druhý babičky pak dostal plyšového krtečka jako z televize, tak s ním od té doby spí v postýlce. Já jsem dostal plavky a písničky na CD, které si teď s mamkou pořád zpíváme. Brácha u nich moc hezky tancuje. Já budu mít brzo narozeniny a budou mi tři roky.....tak doufám že dostanu aspoň tři dárečky.
Taky jsme se byli podívat na přílet moc velikého letadla. Já už letadla znám, už jsem v nich párkrát letěl a je to vždycky velký zážitek. Tentokrát jsem v něm ale neletěl, jen jsem ho pozoroval ze země. Byl to moooc velký Airbus A380 který v Praze poprvé přistál. Nejlepší na tom bylo, že jsme našli místo, kde nám přistával přímo nad hlavou. Táta nás posadil na střechu auta abysme dobře viděli a pak už letělo. Nejdřív přistálo jenom jako a nedosedlo vůbec na zem a udělalo ještě jednou kolečko nad letištěm, aby nad námi mohlo ještě jednou prolétnout. To byl panečku rámus. Když proletělo, tak jsme slyšely ještě meluzínu co za ním letěla. Tak veliký letadlo jsem opravdu ještě neviděl...i když jsem se narodil kousek od největšího londýnského letiště Heathrow.
