Jsem první

Mamince a tatínkovi se podařil husarský kousek. Po všem tom snažení a pobíhání po různých úřadech a vyšetřeních, nám nakonec pojišťovna schválila pro mně elektrický vozík. Už se strašně moc těším, že si budu moct jezdit se všemi na procházky a sám si popojíždět kam se mi bude chtít. Řeknu vám, být závislý na tom, kam vás máma nebo táta postaví v kočárku, je pěkně unavující. Jezdil jsem sice na malým vozíčku, ale ten je hlavně do interiéru a tak jsem měl vždycky hned špinavý ručičky. Tak se podívejte jak vypadá. Bude mít červenou barvu a hnací kola vepředu. Nechal jsem si dát řízení napravo, abych to měl jako angličani, když už jsem se tam narodil. Budu se moct vysunout nahoru a nebo zaklonit. Táta nebo mamka na něj budou mít dálkové ovládání a kdybych náhodou někam ujížděl a neslyšel je, tak mi ho můžou vypnout pod zadečkem. Akorát nevím jak ho nacpou do našeho auta až pojedeme někam na výlet. Už teď táta skládá tašky do oktávky jako lego, když se někam chystáme. Vypadá to, že si budeme muset pořídit něco většího, kam se mi vozík vejde a kam se bude dát pohodlně najet. Nebo tam bude muset být plošina....ale to už nechám na mamce s tátou. No a ta nejdůležitější informace na závěr. Jsem nejmladší člověk v celý ČR, který má elektrický vozík...tedy alespoň o kterém je oficiální záznam. No co, jsem průkopník a někdo to vždycky být musí.