Posledních pár týdnů ani pomalu nebylo o čem psát. Táta byl dost ve škole, takže jsme byli na víkendy u babičky. Ne že by tam nebyla zábava, ale kvůli počasí jsme byli spíš doma než venku, takže žádná velká paráda. S babičkou a s dědou je to vždycky dobrý, tam se těšíme moc a tak jsme si to užili i tentokrát. Sice pršelo a bylo ošklivo, ale I tak jsme se byli podívat v leteckém muzeu ve Kbelích a pak v Bráníku na nádraží. Jezdili jsme vláčkem tam a zpátky a to se nám s bráchou moc líbí. Na čarodejnice jsme se pro změnu jeli podívat na Šumavu. Tam zas tak často nejezdíme, protože je to dost daleko a mně v autě bolí zadeček a za krkem, když dlouho jedeme. Nějak jsem to zvládnul a tak se nás tam sešlo docela dost. Tyhle kamarády už jsem dlouho neviděl, ale s Jonášem a Šimonem nás to vždycky moc baví. Dělali jsme procházky po okolí a zašli jsme i k boubínskému jezírku. Bydleli jsme v Zátoni v penzionu Ida, tak to je pak už jen kousek pěšky(teda pro mně na vozíku). 
Jeden víkend bylo docela hezky a to jsme byli zrovna na chatě. Musela se posekat tráva, která už byla moc dlouhá . Dalo se už aspoň sedět venku a grilovat masíčko. Zajeli jsme se s tátou podívat na kole za tetou do Štědronína a pomoc strejdovi se sekáním. On má traktůrek, tak to se to úplně jinak seká. Táta nás vzal do vozejku za kolo a mamka přijela s Jáchymkem za námi autem. Na chatě se už všechno zelená a už se dají jíst první dobroty. Nejvíc jsem si zatím pochutnával na rebarboře. Ta je taková kyselá a dobrá. Co jsem nesnědl, to jsme dali kozičkám odnaproti.
Bylo taky potřeba pracovat na zahradě v Praze a tak táta připravoval pískoviště pod naším zahradním domečkem a babička mezitím ošetřovalala stromky. No a z těch větviček jsme si udělali na zahradě oheň a upekli si naše první letošní buřty. Moc se nám povedly myslím a ani se vůbec nespálily.
Taky se tátovi podařilo prorazit kolo. Jeli jsme jednou ráno do školky a asi jsme nějak spěchali a v jedné zatáčce najednou rána a táta trefil kolem obrubník. Zastavil a zjistil, že tam máme dvě velké díry v kole. Zkusil ho sice ještě opravit takovou pumpičkou co měl autě, ale nepomohlo to. Museli jsme počkat na opraváře, který když ořijel, tak nám opravil kolo a mohli jsme pokračovat dál do školky. Panu opravářovi jsem musel trochu poradit jak na to. Měl zapnutý maják, když nám to spravoval, to asi aby do něj nikdo nenaboural.
Týden nato jsme byli kousek od Chlumce nad Cidlinou, kde se pořádala Koliáda a tam bylo zase hodně dětí. Bylo to v areálu bažantice a tak byli bažanti největší atrakcí. Měli tam velkou spoustu voliér a v nich spousty bažantů. Někteří byli hezky barevní, další zase méně. Mamka mi vysvětlila, že samečci jsou vžycky barevnější než samičky a tak se mi libili víc samečkové. Nasbíral jsem kolem těch klecí tolik peříček, že se mi ani nevešli do ruky. Táta jel s kamarádem Lukášem v sobotu závod na kole a mamka s náma zůstala ještě s dalšíma dětma v areálu. Naštěstí nepršelo a tu a tam dokonce vysvitlo sluníčko, takže jsem mohl jezdit celý den s dětma venku na električáku. Šli jsme se projít do okolí a podívat se třeba na koníky, kteří tam byli v ohradě nedaleko. Zjistil jsem že když pořád jezdím, tak že mi baterka u vozíku nevydrží celý den a to není dobrý. Musel jsem občas dobíjet a vpodvečer už se to vybilo úplně. Počkali jsme ještě než zahraje kapela a pak jsme šli do hajan. Táta sice nevyhrál, ale diplom dostal. Když jsme tam byli před dvěma lety, tak nás vzal s sebou do vozíku za kolo, ale teď už jsme velký a asi by nás oba neuvezl. Teď se těšíme že pojedeme na dva víkendy s Lukáškem jenom s tátou. Mamka si jede odpočinout s kamarádkou a s Jáchymkem na dovču. Tak snad tam bude mít hezké počasí.
