Kolijáda Bažantice

Je to zvláštní název, ale je to tak. Byli jsme o víkendu na akci v bažantici která leží v oboře hraběte von Kinsky. Tátovi kamarádi tam uspořádali v okolí netradiční orientační závod na kole, kde se mělo plnit cestou spoustu úkolů. Bažantice leží kousek od Chlumce nad Cidlinou v lesíku kde nikdo jiný než bažantník nebydlí. Bažantník je totiž pán, co se stará o to, aby v lesích pana hraběte bylo dost bažantů a bažantek. Je to takové stavení kde se bydlí a hned vedle jsou klece ve kterých se uzdravují třeba nemocní bažanti a pak jsou tam také líhně, ve kterých technika pomáhá přírodě aby se bažanťátka vylíhla a mohla si hrát s ostatními divokými mláďátky v oboře. S bráchou jsme se chodili koukat k těm klecím a krmit bažanty travičkou. Někteří byli krásně barevní...tak, že jsem takové ještě v lese neviděl, takže to byli asi bažantí šlechtici. No a vedle té bažantice bylo další stavení, kde se dalo vařit a spát a přebývat a hned u něj velký zastřešený prostor s barem a grilem. Tam se dalo snídat a obědvat a malovat a hrát s ostatními dětmi a pejsky. Mně nejvíc bavilo sbírat vajgly a táta je pak házel do koše. V sobotu jsme se ráno hned připravili na závod. Původně měl jet jen táta se mnou, ale pak do dopadlo tak že jsme vzali do tandemu i bráchu a mamka jela s námi na kole. Ráno jsme vyrazili na cestu. Hned ze začátku byla polňačka kde to pořádně drncalo a to nás s bráchou moc nebavilo. Pak jsme najeli na silnici a bylo to lepší. Dorazili jsme k prvnímu úkolu kde musel táta projet překážkovou dráhu. My jsme si zatím hráli na trampolíně, ale myslím že mu to docelo šlo. Na další stanoviště jsme dorazili v poledne, hezky k obědu. Byla to restaurace a u ní jízdárna, tak jsme šli pozdravit i koníčky. Tady měla maminka za úkol vykostit, naporcovat a naložit kuře. Mamka je naše dobrá kuchařka, tak to zvládla hravě. Pak jsme jeli dál, ale táta s námi jel trochu jinou trasou, abysme nejeli přes drncavé polní cesty. Začal mít nějakou poruchu na kole, ale ke stanovišti číslo 3 jsme ještě dojeli. Tam musel střílet ze vzduchovky na cíl. Vyrazili jsme dál, ale porucha byla ještě horší a tak jsme pro technickou závadu museli ze závodu odstoupit a zavolat si odtahovku. Přijel pro nás strejda Dominik s velkou dodávkou...jinam bysme se asi nevešli. Nám to s bráchou nevadilo, protože už jsme byly trochu vyklepaný a tak jsme byli rádi že jsme se vrátili zpátky a mohli si ještě hrát. K večeři byl kančí steak....jaký jsme ještě nejedli. V neděli bylo zase moc krásné počasí, a tak nám mamka napustila vodu do těch největších nádob co v kuchyni našla a my se celý den koupali, zatímco táta odpočíval. Myslím že ho trochu bolely nohy. Byl to moc fajn víkend a moc děkujeme všem pořadatelům a účastníkům že to tak parádně proběhlo. Příští rok určitě pojedeme zase....jen musí táta trochu víc trénovat abysme vyhráli.