Konečně už přišli ty Vánoce. Ježíškovi jsme psali několikrát s bráchou a tak jsme moc doufali, že dostaneme o co jsme si napsali. Snažili jsme se být celou dobu moc hodní, aby vůbec Ježíšek přišel a aby nám vůbec něco přinesl. Povedlo se. Poslední víkend před Vánocema jsme byli u babičky Jáji. V sobotu pršelo a tak jsme ani nemohli jít ven. V neděli ale bylo hezky a děda nás vzal po Zbraslavi na procházku. Svítilo sluníčko a vůbec to nevypadalo jako na všech těch vánočních obrázcích, na kterých je spousta sněhu a děti sáňkují. My jsme se tedy jen tak procházeli a po sněhu ani památky. V pondělí nás i s babičkou a s dědou vyzvedl táta a odvezl nás domů. Když jsme tam přijeli, byly zavřené dveře do obýváku a mamka s tátou říkali, že to je schválně, aby tam mohl Ježíšek všechno připravit. Šli jsme s bráchou poslouchat za dveře, ale nic jsme neslyšeli. Ten Ježíšek ale umí být potichu. Než byla večeře, tak jsme si ještě chvíli hráli a pak jsme se šli všichni najíst. Měli jsme výbornou polévku s knedlíčkama a potom řízek(já totiž kapra nerad). Bramborový salát mi taky moc nejede, tak jsem měl jen citrón na řízku. Dokonce nám táta nalil do skleničky Coca Colu abysme si mohli přiťuknout. Po jídle jsme šli ještě ukázat něco dědovi do pokojíčku a najednou zazvonil zvoneček. Rychle jsme utíkali do pokoje, ale Ježíšek už tam nebyl. Zůstal tam po něm jen krásně ozdobený stromeček a hromada dárků pod ním. Ještěže už umím svoje písmenko K a tak poznám který dárek je můj. Jen jsem si občas chtěl rozbalit dáreček pro maminku, protože Pajka má taky moje písmenko. Lukáš už taky svoje písmenko zná, ale ten chtěl pořád rozbalovat tátovi dárky. Táta nám pomáhal s rozdělováním a tak tam něco měli i babička a děda a Jáchym a dokonce i Kenny. My jsme tam s bráchou měli třeba modelínu, autobus, čtyřkolku a spoustu knížek, které nám teď mamka s tátou čtou před spaním. Vůbec se nám nechtělo jít spát, ale už jsme z toho byli celí unavení. Navíc druhý den ráno, jsme se šli ještě podívat k babičce Mirce, jestli tam Ježíšek taky něco nenechal a on nechal. Měli jsme tam vláčky, baťůžky, ale hlavně tramvaj o kterou jsem Ježíškovi psal. Já červenou a brácha zelenou. Z toho jsem měl velikou radost.
Po Vánocích jsme jeli do Orlických hor se spoustou kamarádů. Byla to parádní chata, s velkou místností, kde jsme si pořád jen s ostatníma dětma hráli. Někdy jsme trochu zlobili, ale já moc ne. Jediná škoda byla, že tam vůbec nebyl sníh. Teda, trochu ho bylo, ale byl úplně zmrzlý. Byli jsme s tátou bobovat a docela nám to jezdilo, ale brácha se pak jednou vyklopil a odřel si o ten sníh nos a už nechtěl potom vůbec jezdit. Tak jsme jeli alespoň do Dolní Moravy, kde měli bobovou dráhu a na té jsme se párkrát svezli. To byla ale rychlost. Táta vůbec nebrzdil.
Na Silvestra jsme si s dětma přiťukli šampíčkem a byl veliký ohňostroj. Trochu jsem se bál a bráška taky, ale byl moc hezký. Vůbec se nám tam odsud nechtělo domů, ale táta už musel další den do práce a tak jsme se sbalili a vyrazili.
Konečně jsme se uzdravili a mohli jsme vyrazit ven. Už nás to doma nebavilo, protože jsme nemohli chodit ani do školky skoro dva týdny. Dvakrát jsme měli jet na hory, ale museli jsme to zrušit, protože jsme nejdřív byli nemocní já s Lukášem a pak to chytnul i Jáchym. Šli jsme na sníh aspoň u nás na Hanspaulce. Máme tam takovej malej kopeček, akorát pro nás, tak nás tam táta pouští dolů a zase nás chytá. Mamka s námi potom byla i na Babě na kopečku. Lukáš rád jezdí po zadku, ale já zase radši na saních. Nejlepší by byly ty s volantem, ale ty nemáme. Ty co máme jsou ale taky dobrý, protože mají vepředu držátka a já se můžu pevně chytit, abych nespadl. Někdy jede se mnou mamka a někdy táta, ale nejradši jezdím sám.
Taky jsme se byli podívat za strejdou Moučínem do hasičárny. Už jsme tam za ním jednou byli, ale to jsem se ještě těch velkých aut bál. Teď už jsem ale vyzkoušel úplně všechny co jim stály v garáži. Střídali jsme se s bráchou kdo bude řídit a sedali jsme si do všech těch hasičských aut. Zkoušel jsem si helmu, hasičskou hadici a koukali jsme i do sanitky. Zrovna když nám strejda ukazoval defibrilátor, zaznělo hlášení a po tyči začali sjíždět hasiči, oblékli si kombinézy, vzali helmy, zapnuli houkačku a vyrazili k nějakýmu případu. Poslouchali jsme potom vysílačkou co se děje, abysme byli v obraze. Žádný požár, ale mráz poškodil skleněné výplně a tak to museli odstranit. Když se vrátili, museli ještě vyčistit žebřík a tak jsem jim šel asistovat. Prohlédli jsme si to i uvnitř a zjistili jsme jak vypadají služební ložnice, kancelář velitele a ústředna. Nakonec se táta ještě svezl po tyči jako správnej hasič a museli jsme jít domů na oběd. Ve školce jsem potom slíbil, že jim tam zařídím prohlídku až bude trochu teplo a tak se se strejdou musíme domluvit.
