Kolijáda Bažantice

Je to zvláštní název, ale je to tak. Byli jsme o víkendu na akci v bažantici která leží v oboře hraběte von Kinsky. Tátovi kamarádi tam uspořádali v okolí netradiční orientační závod na kole, kde se mělo plnit cestou spoustu úkolů. Bažantice leží kousek od Chlumce nad Cidlinou v lesíku kde nikdo jiný než bažantník nebydlí. Bažantník je totiž pán, co se stará o to, aby v lesích pana hraběte bylo dost bažantů a bažantek. Je to takové stavení kde se bydlí a hned vedle jsou klece ve kterých se uzdravují třeba nemocní bažanti a pak jsou tam také líhně, ve kterých technika pomáhá přírodě aby se bažanťátka vylíhla a mohla si hrát s ostatními divokými mláďátky v oboře. S bráchou jsme se chodili koukat k těm klecím a krmit bažanty travičkou. Někteří byli krásně barevní...tak, že jsem takové ještě v lese neviděl, takže to byli asi bažantí šlechtici. No a vedle té bažantice bylo další stavení, kde se dalo vařit a spát a přebývat a hned u něj velký zastřešený prostor s barem a grilem. Tam se dalo snídat a obědvat a malovat a hrát s ostatními dětmi a pejsky. Mně nejvíc bavilo sbírat vajgly a táta je pak házel do koše. V sobotu jsme se ráno hned připravili na závod. Původně měl jet jen táta se mnou, ale pak do dopadlo tak že jsme vzali do tandemu i bráchu a mamka jela s námi na kole. Ráno jsme vyrazili na cestu. Hned ze začátku byla polňačka kde to pořádně drncalo a to nás s bráchou moc nebavilo. Pak jsme najeli na silnici a bylo to lepší. Dorazili jsme k prvnímu úkolu kde musel táta projet překážkovou dráhu. My jsme si zatím hráli na trampolíně, ale myslím že mu to docelo šlo. Na další stanoviště jsme dorazili v poledne, hezky k obědu. Byla to restaurace a u ní jízdárna, tak jsme šli pozdravit i koníčky. Tady měla maminka za úkol vykostit, naporcovat a naložit kuře. Mamka je naše dobrá kuchařka, tak to zvládla hravě. Pak jsme jeli dál, ale táta s námi jel trochu jinou trasou, abysme nejeli přes drncavé polní cesty. Začal mít nějakou poruchu na kole, ale ke stanovišti číslo 3 jsme ještě dojeli. Tam musel střílet ze vzduchovky na cíl. Vyrazili jsme dál, ale porucha byla ještě horší a tak jsme pro technickou závadu museli ze závodu odstoupit a zavolat si odtahovku. Přijel pro nás strejda Dominik s velkou dodávkou...jinam bysme se asi nevešli. Nám to s bráchou nevadilo, protože už jsme byly trochu vyklepaný a tak jsme byli rádi že jsme se vrátili zpátky a mohli si ještě hrát. K večeři byl kančí steak....jaký jsme ještě nejedli. V neděli bylo zase moc krásné počasí, a tak nám mamka napustila vodu do těch největších nádob co v kuchyni našla a my se celý den koupali, zatímco táta odpočíval. Myslím že ho trochu bolely nohy. Byl to moc fajn víkend a moc děkujeme všem pořadatelům a účastníkům že to tak parádně proběhlo. Příští rok určitě pojedeme zase....jen musí táta trochu víc trénovat abysme vyhráli.

Benefiční koncert na Marjánce

Na víkend kdy se pálili čarodějnice uspořádali tátovi kamarádi takovou víkendou akci. Já jsem nebyl pozvanej protože jsem prý ještě malej, ale alespoň jsme se tam jeli s bráchou, babičkou a s dědou podívat co tam ty tátové a mámy a ostatní vyváděj. Představte si že v sobotu přes den uspořádali nohejbalový turnaj kde se táta v týmu se strejdou Vládíkem a strejdou Pájou dostali až na druhý místo. Chvilku jsme jim ve finále fandili, ale nakonec ho projeli. Vybíralo se za tým 100Kč...za to se koupili pivečka pro sportovce a zbytek šel do kasičky. Večer byl koncert a přijelo prý hodně lidí. Hráli čtyři kapely, které se vzdaly honoráře v můj prospěch, takže se ze vstupného zaplatily jen náklady a zbytek šel zase do kasičky.  Byla tam i tombola, do které lidi přinesli různé věci co už třeba nepotřebovali a nebo se jim zdáli vhodné pro někoho jinýho. Ty se do tý tomboly dali a očíslovali a každý lístek něco vyhrál. Jeden stál 15Kč a všechno šlo do kasičky. Byla to prý velká zábava když lidi něco za svých 15 korun dostali a pak to třeba směňovali za něco jiného. Byl tam oheň, stan s čajovnou, pekly se venku buřtíky a uvnitř v rokáči jely kapely. Celá akce byla vlastně na stoleček který budu brzy potřebovat abych si k němu na vozíčku mohl kdykoliv přijet a kreslit si a poroste se mnou. Až budu chodit do školy jednou, tak mi poslouží i k učení doma a nebo jako školní lavice. Celkem v kasičce zbylo něco přes 12 tisíc korun a to by mělo na jeho výrobu stačit. Našel se totiž šikovný truhlář, který ho po prázdninách vyrobí a bude to stát méně než polovinu toho co by to stálo kdyby se musel koupit. Takže jsem moc rád že lidi co mají barervný vlásky, spoustu obrázků na tělě a cvočků na bundách jsou takhle úžasný a pomůžou když jde o dobrou věc. Moc všem děkuju a doufám že až zas něco podobnýho bude, zůstanu o trochu dýl.

Velikonoce

Já vím....už jsem strašně dlouho nic nenapsal. Všem pravidelným čtenářům se moc omlouvám a zkusím to dohnat:) Začnu Velikonocema. Táta s mámou už nás vyvezli ve čtvrtek abysme z toho výletu měli co nejvíc. S kamarády si pronajali chalupu v Dolním Adršpachu kousek od skal. Bylo nás tam šest rodin a dohromady deset dětí...přesně tak, jak to mám rád. Hned v pátek bylo moc krásné počasí a tak jsme vyrazili na výlet do Adršpašských skal. Máme s bráchou teď nový vozítko od Benecyklu kam se oba pohodlně vejdeme a tak jsme se vozili jako králové. Ve skalách to sice není moc bezbariérové, ale kousek se jet dá. Sice pak musíte stejnou cestou zpátky, ale to nám zas tolik nevadilo protože procházka to byla parádní. Jsou tam různé skalní útvary co připomínají různé věci. Nejvíc se mi líbilo Sloní náměstí. Ležel tam ještě sníh a skály připomínali sloní hlavy s chobotama. Jsem si myslel že sloni žijou jenom v teplých zemích...ale není to pravda, běžte se přesvědčit. V sobotu jsme se jeli podívat do Ratibořic do Babiččina údolí. Je tam odsud prý babička. To je divný protože jedna moje babička je zbraslavská a druhá dejvická, takže moje babičky jsou asi vyjímky, protože nepochází z údolí. Byl tam dokonce dětský den kde se předvádělo stříhání ovcí a taky nahánění ovčáckým psem do ohrady. Tátovi tam půjčili na ruku sovu a já jsem si jí mohl hladit na bříšku. Říkali že je to sova spálená, ale mně přišla v pohodě. Možná si spálila zobáček když si nevyfoukala večeři...kdo ví. Každopádně tam byla moc pěkná procházka po tom údolí babiček. Když jsme se vrátili tak jsme opékali buřtíky. To nám s bráchou docela šlo a byli hlavně moc dobrý. V něděli už byli asi dospělí unavení, tak jsme zůstali a hráli si před chalupou. Jen já s tátou a se Santim jsme se jeli projet motoráčkem do Teplic do cukrárny a zpátky. Večer jsme pro změnu grilovali masíčko, tak jsme si zase pošmákli. Jo a taky jsme s tátama pletli pomlázky na druhý den a s mamkou barvili vajíčka. V pondělí ráno pršelo ale i tak tátové vyrazili se staršíma klukama a holkama po vesnici na koledu. Mě nechali doma a to mi bylo trochu líto....tak snad mě vezmou příští rok. Přinesli spoustu vajíček a pak jsme dva dny večeřeli vajíčkovou pomazánku. Byla trochu barevná, ale mamka jí umí moc dobrou, tak to nevadilo. Tak se zase těším až budou další Velikonoce.