Tak ve školce dobrý

Už docela dlouhou dobu chodím do té nové školky a zatím mě to moc baví. Nějak nám nevyšlo, abych tam mohl být v září až do odpoledne, a tak jsem vždycky musel s mamkou po obědě domů. Mám tam totiž paní asistentku Lídu jen na dopoledne, protože ona pak má nějaké kroužky a nemůže se už o mně odpoledne starat. By jsem z toho moc smutný a nechtělo se mi nikdy domů, protože ostatní děti si mohli hrát až klidně do tří. Pak se ale mamka s tátou sešli s paní ředitelkou a vymysleli to, že budu mít na odpoledne ještě jednu asistentku. Jmenuje se Katka a je s ní velká zábava. Od tohoto týdne už zůstávám ve školce stejně jako ostatní.

Taky se mě na jedné akci ptali dvě holky na vozíku, jestli bych se nechtěl přidat do jejich florbalového týmu. Zvažujeme to, ale možná by to bylo zatím moc náročné na dovážení na tréninky. Je to až na druhém konci Prahy a tak se uvidí. Docela bych to chtěl zkusit. Na téhle akci, kde jsem ty holky potkal, jsme totiž byli závodit. Bylo to na Hvězdě na Praze 6 a organizovala to Pražská organizace vozíčkářů. Byly tam závody ve slalomu a v jízdě a pro zdravé děti, v běhu. Já jsem vyhrál oba závody, které jsem jel. Ve slalomu jsem byl první, protože jsem byl v mojí kategorii sám. Ale i tak, jsem neměl žádné trestné body a časem jsem mohl konkurovat starším závodníkům. V jízdě na dva kilometry jsem vyhrál čestné první místo. Ujel jsem sice celou trasu, ale můj vozík byl i na nejvyšší rychlost nejpomalejší ze všech. Ale nevzdal jsem to a dojel jsem do cíle. Dokonce jsme byly s Lukášem i v televizi večer. Pak tam měli spoustu dalších soutěží, které jsme s bráchou zkoušeli a nebyli jsme vůbec špatní. Kuželky, střelba z luku, mingolf, atd. Moc nás to bavilo a vydrželi jsme tam celý den. Byl tam s námi i Davídek s maminkou a s tátou a tak jsme je pak ještě pozvali k nám na zahradu. Vyhrál jsem diplomy a bonbónky a veliké puzzle. To asi zkusím, až nebude na blízku Jáchym, protože on nám pořád něco bourá. Odpočinuli jsme si od něj na víkendu s babičkou





a s dědou. Vzali nás do Bráníka na Dny železnice, kde byly různé lokomotivy, drezína, parní vláček a hlavně taky hasiči. Dokonce tam měli plošinu a vzali nás na ní nahoru. Bylo to bezva. Všechno jsme si to museli vykoušet a tak jsme byli i v kabině lokomotivy elektrické i dieslové. Vyzkoušeli jsme i hasičský helmy a nesměl chybět párek v rohlíku. Strašně nám tam vyhládlo.
Čas teď nějak utíká strašně rychle, jak jsem ve školce a chodíme na kroužky a tak jsme se po dlouhé době viděli i s Kubíkem, Laurou a Niki. Byli jsme s nimi u nás na chatě, kde jsme chodili tradičně krmit kozy a srnky k sousedům. A mimochodem. Taky jsem měl svátek, ale to už je teď jedno, protože za měsíc budu mít narozky. Jáchymek měl svoje první narozky. Dostal taky dárky, ale my jsme mu museli pomoct je rozbalit. On tam jen tak seděl a žužlal mašle. Až budu mít narozky já, tak mi nikdo nebude muset pomáhat s dárkama...já to zvládnu už dávno sám. Budou to přece už moje pátý narozky.

A máme po prázdninách

Tak včera jsem nastoupil do úplně nové školky. Do té jsem ještě nechodil, ale je zatím nejblíž našemu domu. Když to všechno dobře půjde, tak tady budu jednou chodit i do školy, takže si tu musím udělat nové kamarády. Zatím se mi tu docela líbí a nechce se mi odpoledne domů, tak uvidíme. Mám hodnou paní učitelku a asistentku, která ale se mnou nemá zase tolik práce. Snažím se totiž dělat všechno sám. Brácha tady taky chodí do školky, ale není ve stejné třídě jako já. Je v jiné budově a vyprávěl mi, že tam má taky spoustu hraček. Možná se tam zajdu někdy podívat, abych věděl, jaké hračky tam mají.

Než jsme ale šli do školky, ještě jsme si pořádně užili zbytek prázdnin. Po tom, co se mamka s námi vrátila z chaty, tak jsme jeli na dovolenou s partou kamarádů na Benecko. Bydleli jsme v takové veliké chalupě, kde měli hezkou zahradu s klouzačkou

a domečkem, ve kterém jsme si mohli s dětma hrát. Dělali jsme spoustu výletů, protože v Krkonoších je to moc krásný. Byli jsme ve Vrchlabí na pivních slavnostech, kde jsme skákali v nafukovacím hradu nebo si malovali a modelovali. Byli jsme na výletě na Černé hoře, kam jsme vyjeli lanovkou. Tam jsme udělali krátký výlet, protože s vozíkem se tam moc jezdit nedá a zase jsme sjeli tou lanovkou dolů. Nejvíc výletů jsme ale dělali v okolí Benecka. Když se vylezlo kousek nad naší chatu, tak tam bylo spousta malin.
S Agátkou a Matesem jsme podnikli pár procházek na maliny a na hřiště. Mamka nám pořád trhala maliny a tak jsme měli pořád plnou pusinku. Trhali jsme si i sami, ale někdy to bylo na vozíku složitý. Přímo v Benecku měli letní dráhu, na které se jezdilo v takových gumových kolech. To mě bavilo moc a mohl bych tam klidně jezdit doteď. Stejně tak jako ty tříkolky co tam měli, na kterých jsem jezdil s tátou z kopce. Vždycky jsem kus řídil já a pak jsme dělali smyky. Z Benecka jsme si udělali procházku na  Rovinka na ovocné knedlíky. Ta asfaltka, po které jsme jeli, nebyla moc dobrá, protože to strašně drncalo. Ale nakonec jsem to zvládl. Byli jsme se podívat i na farmě Hucul, kde měli koníčky. Na těch jsme se projeli i s bráchou a taky jsme si pohráli na jejich hřišti. Měli tam hezké dřevěné prolejzačky a mezi nimi se pásly a procházely kozičky. Byli jsme se taky podívat v Jilemnici na pouti, kde jsme si užili spoustu atrakcí.
Z Benecka jsme odjížděli v pátek a tak jsme se ještě přesunuli do Horního Adršpachu, kde má tátova teta chatu. Táta tam jezdil, když byl malý a tak nám to chtěl ukázat. Je to úplně na samotě hned vedle lesa a je tam úplné ticho. V sobotu jsme si udělali výlet motoráčkem do Trutnova, kde jsme si dali oběd. Jáchymek měl svátek a tak jsme se chtěli podívat do hračkářství, aby měl dárek a nějakou oslavičku. Všechny obchody ale byly zavřené a tak měl Jáchymek smůlu. Večer jsme měli buřtíky na ohništi na zahradě. Museli jsme předtím nejdřív nasbírat dřevo a tak jsme to udělali tak, že táta ho přinesl na kraj lesa a já ho vždy odvezl k ohništi. Pomáhal jsem ho tátovi I naštípat a pak zapálit ten oheň. Mamka připravila a nakrájela špekáčky a pak mi je pomohla I opéct. Mamka umí nejlíp opejkat špekáčky totiž. Celý víkend bylo krásný počasí a tak jsme mohli vždycky ráno snídat na zahradě úplně všichni. Večer jsme si zase úplně všichni zalezli do postýlky a koukali se třeba na pohádku. Když jsme odjížděli, tak zatímco mamka připravovala oběd a balila nám věci, šli jsme se ještě s tátou projít do lesa. Kousek od chaty je totiž taková stezka, po které vede polsko-česká hranice. Rostlo tam spoustu borůvek a tak jsme si na nich pochutnali.
Byla to moc hezká dovolená a měli jsme štěstí I na počasí. Za celý týden pršelo jen jednou a jednou jen tak mrholilo. Do té stejné chaty se na Benecko chystáme I na Velikonoce, tak se zase moc těším.

 

Konečně pořádný léto

Tak si říkám, jestli už nejsem moc velkej na to, abych sem pořád psal. Mám totiž tolik práce s tím někam jezdit, že mi na to nezbývá čas. Na druhou stranu je ale zase fajn se sem jednou za čas podívat a vzpomenout si na ty hezký chvíle, který s bráškama, mamkou a taťkou zažíváme. Tak v tom budu asi teda pokračovat. Červen utekl jako voda a červenec už je taky pryč. Hodně se toho událo a hodně jsme toho zase projeli. Měli jsme dva víkendy jen s taťínkem, protože mamka si vyrazila jen s Jáchymkem a s kamarádkou k moři. Nejřív jsme byli na Bouřňáku, kde bylo zase spousta dětí. Miluju děti. Hlavně tam byly skoro samý holky a většinou starší. Ty nás s bráchou učili dělat kotrmelce a tancovat na nový písničky jako je "Čůrej sem a čůrej tam" nebo "Angelina Jolie". Udělali jsme si tam procházku a během ní jsme hráli hry. Hledali jsme třeba v trávě kousky mozaiky a skládali pak obrázky a nebo jsme hájili svoje území a věznili jsme vetřelce. Ten kdo vyhrál, tak vždycky dostal nějakou sladkou odměnu. Večer jsme na ohni pekli pstruhy a buřtíky a já jsem pořádně přikládal. Lukášek se naučil jezdit na kole hezky z kopce a umí už používat i brzdu.
Ten další víkend jsme jeli s tátovejma kamarádama z florbalu na druhý ročník expedice Apalucha. Loni jsme byli u Liberce a letos jsme jeli na Moldavu, což je shodou okolností kousek od Bouřňáku. Byli jsme v takové chatě, u které byla krásná rovná zahrada, takže jsem mohl krásně jezdit pořád na vozíku. Jen na prolejzačky mi musel pomáhat táta a nebo nějakej strejda. Jeden den jsme jeli do Aquaparku do Německa. Byly to spíš takový lázně, ale parádně jsme si tam s tátou a s dětma zaplavali. Druhý den jsme jeli na výlet vláčkem do Lomu u Mostu, kde byla pouť.
To bylo něco pro nás. Museli jsme na autodrom, který byl strašně rychlý a tak se mi na něm nakonec moc nelíbilo. Všichni bourali a byly to šílený rány. Šel jsem ale na řetízkáč a na labutě a brácha vylezl na velkou nafukovací klouzačku a pak se bál sjet sám dolů. Musel pro něj dojít táta a sklouznout se s ním. S tátama nás to baví. Večer než se jde spát, jsme se všechny děti sešly na jednom pokoji a koukaly jsme na iPadu na pohádku. Tentokrát nás bylo 9 tatínků a 14 dětí. Kdoví, jestli s námi pojede už příští rok i Jáchymek. Nebudete tomu věřit, ale cestou domů táta zase píchnul a tak jsme dojeli na odtahovce až před dům.
Potom jsme byli na týden na dovče s babičkou a s dědou. To bylo taky fajn. Bydleli jsme v chatičce a chodili se koupat. Naučili jsme se tam skákat do bazénu a trochu plavat s křidýlkama. Udělali jsme i pár výletů, třeba na rozhlednu Borůvka a Terezka. No a pak už přišla dovolená s maminkou a s tatínkem. Jeli jsme tam, kde celý tenhle blog začal a to na Kypr za tetou Míšou. Měli jsme parádní počasí. Bylo teplo a svítilo sluníčko, a tak jsme mohli každý den k vodě. Ráno jsme šli většinou k moři, kde jsme si s bráchou stavěli z písku a hráli si u břehu a odpoledne jsme se pak přesunuli k bazénu. Ten byl za celý ten den tak vyhřátý, že už ani nebyl moc osvěžující. Ale tam jsem se naučil parádně plavat. Nejdřív s páskem a destičkou, pak jenom s páskem a nakonec jsem uměl udělat i pět temp úplně bez ničeho. Měli jsme potápěčský brýle a tak jsme se s tátou potápěli do hloubky a koukali na dno. Brácha ten plaval s rukávkama a páskem a taky mu to docela šlo. Dokonce skákal do bazénu s rozběhem. Mamka nám většinou vařila, ale párkrát jsme byli i na jídle. Měli jsme třeba hamburger, rybu, kebab nebo dokonce sushi. To mi moc chutnalo a






hlavně mě bavilo jíst těma tyčkama. Se strejdama od Míši z práce jsme byli v Aquaparku, tak jsem jel s tátou párkrát na tobogánu. Moc se nám tam líbilo a vůbec se nám nechtělo domů. Letěli jsme tam dvěma letadlama a přestupovali vždycky ve Vídni.
No a teď naposledy jsme byli s mamkou dva týdny na chatě. Byla tam i babička Mirča, která musela zavařovat okurky a dělat šťávu a zavařeninu a sklízet nějakou zeleninu. Trochu jsme jí s tím pomáhali, ale moc to nešlo. Je to těžká práce. Táta musel chodit do práce a tak za náma vždycky přijel jenom na víkend. Na chatě v Ostrovci jsou taky děti a tak za náma občas přišly na zahradu nebo jsme si šli hrát ven. Večer jsme se vždycky potkali u koziček, protože se museli nakrmit. Děti jezdily hodně na kole a já jim moc na vozíku nestačil. Ptal jsem se mamky, proč nemůžu taky chodit a běhat s dětma a ta říkala, že mám nemocný a slabý nožičky. Slíbil jsem, že budu jíst hodně masa a špenátu, abych měl sílu a mohl taky běhat. Není to fér, že ostatní můžou a já ne. Kdyby aspoň ten můj vozík jezdil rychleji, to bych jim pak stačil. Teď jedeme ještě na jednu dovolenou s mamkou a s taťkou a jedeme na Benecko, tak se už těším zase na jiný děti.   

Jak že to je? Květen za kamna vlezem?

Posledních pár týdnů ani pomalu nebylo o čem psát. Táta byl dost ve škole, takže jsme byli na víkendy u babičky. Ne že by tam nebyla zábava, ale kvůli počasí jsme byli spíš doma než venku, takže žádná velká paráda. S babičkou a s dědou je to vždycky dobrý, tam se těšíme moc a tak jsme si to užili i tentokrát. Sice pršelo a bylo ošklivo, ale I tak jsme se byli podívat v leteckém muzeu ve Kbelích a pak v Bráníku na nádraží. Jezdili jsme vláčkem tam a zpátky a to se nám s bráchou moc líbí. Na čarodejnice jsme se pro změnu jeli podívat na Šumavu. Tam zas tak často nejezdíme, protože je to dost daleko a mně v autě bolí zadeček a za krkem, když dlouho jedeme. Nějak jsem to zvládnul a tak se nás tam sešlo docela dost. Tyhle kamarády už jsem dlouho neviděl, ale s Jonášem a Šimonem nás to vždycky moc baví. Dělali jsme procházky po okolí a zašli jsme i k boubínskému jezírku. Bydleli jsme v Zátoni v penzionu Ida, tak to je pak už jen kousek pěšky(teda pro mně na vozíku).
Jeden víkend bylo docela hezky a to jsme byli zrovna na chatě. Musela se posekat tráva, která už byla moc dlouhá . Dalo se už aspoň sedět venku a grilovat masíčko. Zajeli jsme se s tátou podívat na kole za tetou do Štědronína a pomoc strejdovi se sekáním. On má traktůrek, tak to se to úplně jinak seká. Táta nás vzal do vozejku za kolo a mamka přijela s Jáchymkem za námi autem. Na chatě se už všechno zelená a už se dají jíst první dobroty. Nejvíc jsem si zatím pochutnával na rebarboře. Ta je taková kyselá a dobrá. Co jsem nesnědl, to jsme dali kozičkám odnaproti.


Bylo taky potřeba pracovat na zahradě v Praze a tak táta připravoval pískoviště pod naším zahradním domečkem a babička mezitím ošetřovalala stromky. No a z těch větviček jsme si udělali na zahradě oheň a upekli si naše první letošní buřty. Moc se nám povedly myslím a ani se vůbec nespálily.
Taky se tátovi podařilo prorazit kolo. Jeli jsme jednou ráno do školky a asi jsme nějak spěchali a v jedné zatáčce najednou rána a táta trefil kolem obrubník. Zastavi

l a zjistil, že tam máme dvě velké díry v kole. Zkusil ho sice ještě opravit takovou pumpičkou co měl autě, ale nepomohlo to. Museli jsme počkat na opraváře, který když ořijel, tak nám opravil kolo a mohli jsme pokračovat dál do školky. Panu opravářovi jsem musel trochu poradit jak na to. Měl zapnutý maják, když nám to spravoval, to asi aby do něj nikdo nenaboural.

Týden nato jsme byli kousek od Chlumce nad Cidlinou, kde se pořádala Koliáda a tam bylo zase hodně dětí. Bylo to v areálu bažantice a tak byli bažanti největší atrakcí. Měli tam velkou spoustu voliér a v nich spousty bažantů. Někteří byli hezky barevní, další zase méně. Mamka mi vysvětlila, že samečci jsou vžycky barevnější než samičky a tak se mi libili víc samečkové. Nasbíral jsem kolem těch klecí tolik peříček, že se mi ani nevešli do ruky. Táta jel s kamarádem Lukášem v sobotu závod na kole a mamka s náma zůstala ještě s dalšíma dětma v areálu. Naštěstí nepršelo a tu a tam dokonce vysvitlo sluníčko, takže jsem mohl jezdit celý den s dětma venku na električáku. Šli jsme se projít do okolí a podívat se třeba na koníky, kteří tam byli v ohradě nedaleko. Zjistil jsem že když pořád jezdím, tak že mi baterka u vozíku nevydrží celý den a to není dobrý. Musel jsem občas dobíjet a vpodvečer už se to vybilo úplně. Počkali jsme ještě než zahraje kapela a pak jsme šli do hajan. Táta sice nevyhrál, ale diplom dostal. Když jsme tam byli před dvěma lety, tak nás vzal s sebou do vozíku za kolo, ale teď už jsme velký a asi by nás oba neuvezl. Teď se těšíme že pojedeme na dva víkendy s Lukáškem jenom s tátou. Mamka si jede odpočinout s kamarádkou a s Jáchymkem na dovču. Tak snad tam bude mít hezké počasí.

Konečně venku

Ta zima byla tak dlouhá, že už se mi o tom nechtělo ani psát. Naštěstí už je to pryč a poslední studené počasí, které si pamatuju bylo o Velikonocích. Byli jsme zase s rodičema, jejich kamarádama a spoustou dětí na jedné chatě, tentokrát v Českém ráji. Byla taková zima, že jsme museli topit i v kamnech, abysme měli v noci v ložnici teplo. To se nám ale docela líbilo. Tátovi jsme pomáhali přikládat a tak zima nebyla. Byli jsme se podívat v ZOO ve Dvoře Králové. Safari bylo ještě zavřené, ale ostatní části ZOO už byli v provozu a tak jsme viděli ptáčky, opice, šelmy, slony, ryby, krokodýly, hrochy a spoustu dalších zvířátek. Naštěstí skoro všechny měli v ZOO svůj pavilon, ve kterém bylo tepleji než venku a tak jsme se mohli vždy alespoň na chvilku ohřát. Venku dokonce sněžilo, takže nebylo moc o co stát. V pavilonu slonu ale měli dokonce mamuta. Brácha se ho trochu bál, ale já jsem mu říkal, že je jenom vycpanej.




Doufám, že nás tam naši vezmou i na to safari, protože se nám tahle ZOO moc líbila. Je totiž mnohem menší, než třeba ta v Praze, ale mají moc hezké pavilony. Taky jsme museli odpoledne nabarvit vajíčka, protože v pondělí jsme s tátínkama chodili po vesnici koledovat. Barvení mi docela šlo. Měli jsme moc hezký barvičky a krásně se nám na ty vajíčka chytly. Ještě jsme na ně pak dali nálepky a bylo hotovo. Ráno jsme pak vyšlehali pomlázkama všechny holky v chalupě a šlo se ven. potkali jsme další skupinky koledníků a tak jsme ve vesnici docela dobře zapadli. Vykoledovali jsme si vajíčka i spoustu čokolád, takže máme ještě dlouho co mlsat. 
Taky jsme se jeli podívat za tetou a strejdou do Telče. Narodila se jim totiž holčička Agátka, která je jen o tři dny mladší než náš Jáchym. Ti dva spolu leželi skoro celý víkend na podlaze a hráli si s různýma chrastíkama, zatímco já s Lukášem jsme se honili po domě. Ale hlavně jsme byli venku, protože už bylo hezký počasí. Tak jsme šli na hřiště a cestou jsme se dívali na výlov telčského rybníka. Měli tam spoustu malých rybiček, které vytahovali a převáželi někam jinam. Asi aby jim lépe vyrostli. Táta nám taky jednu rybičku vylovil, plavali totiž v potůčku pod rybníkem, a tak jsme si ji s Lukášem mohli podržet v ruce. Na hřišti byli prolejzačky a klouazčky a houpačky a tak jsme se docela vyblbli. Akorát se na nás táta zlobil, protože jsme ho neposlouchali a házeli jsme kameny na klouzačku. Nějak jsme si nemohli s bráchou pomoct a tak se na nás táta moc zlobil. Byli jsme se podívat v hotelu, kde měla mamkou s tátou svatbu a dali jsme si tam oběd.
V týdnu už potom bylo takový teplo, že jsme poprvé na zahradě rozdělali gril a upekli si masíčko. Snědl jsem dva fláky a moc mi chutnalo. Stejně tak jako všem ostatním, protože grilování znamená, že už je hezky a můžeme sedět dlouho venku. Dokonce už máme postavenou trampolínu, tak s bráchou pořád hopsáme. Za týden bysme měli na zahradě mít i domeček s klouzačkou, tak se moc těšíme. Bude to muset postavit táta, tak jen nevím, jak dlouho mu to potrvá.

Otravný bacily

 Za poslední dva měsíce se toho moc nestalo. Pořád jsme totiž všichni nemocný. Zase jsme si asi ze školky přinesli nějaký bacily a kvůli nim, jsme museli zrušit spoustu naplánovaných víkendů. Vždycky začnu být nemocný buď já nebo Lukáš, pak to chytne ten druhý, pak ten třetí a naposledy to odnesla i mamka. Nejdřív jsem měl já skoro týden teploty a když mě to přešlo a brácha se taky uzdravil, dostala teploty mamka a Jáchym. No prostě otrava. Jediné co se nám povedlo, byl výlet s tátou do technického muzea.

Mamku jsme nechali doma odpočívat s Jáchymem a vyrazili jsme podívat se na motorky. Když jsme si prohlíželi lokomotivy, přišel za tátou pán, který se nabídl, že nám ukáže jak vypadají restaurátorské dílny muzea. Tak jsme se šli podívat a bylo to moc zajímavé. Hlavně tedy pro tátu, protože my s Lukášem už jsme se těšili na ty motorky. Byla tam zrovna výstava nějakých novějších věcí a tak jsme si mohli i na jednu sednout.

Byla to motorka hradní stráže, která blikala a svítila. Nedosáhl jsem sice nohama na zem, ale už jsem dosáhl rukama na řidítka a mohl jsem ovládat ten maják. Pak jsme ještě zkoukli auta a ostatní motorky a byli jsme spokojení. Další víkend měl Lukáš narozky a tak jsme ještě před oslavou šli na Zbraslavi na maškarní. Vystrojili jsme se jako strašliví piráti a dokonce jsme vyhráli čokoládu za naší masku. Tancovali jsme tam s ostatníma dětma, které byli oblečené třeba za prince, princezny, různá zvířátka, trpaslíky a dokonce sněhurka tam byla.

Večer měl bráška oslavu a museli jsme si ty naše masky nechat i na ní. Taky přijela Móňa s Laurou a ty byly za princezny. Táta koupil pár lístků do tomboly a dokonce jsme vyhráli nějaké autíčko. Bráchovi už jsou teď 3 roky, takže za chvilku bude stejně velký jako já. Dostal k narozkám lyže a měli jsme jet na hory, aby se na nich naučil. Nakonec to dopadlo tak, že jsem onemocněl a tak jeli jen ve čtyřech a já zůstal na víkend u babičky Jáji.

Lukáš prý lyže zkoušel, ale zatím nic moc. Ještě se asi trochu bojí. Taky jsem se byl s dědou podívat na dinosaury. Vypadali úplně jako živí, chodili, hýbali se a vydávali zvuky. Byla tam tma a jeden pán tam o těch dinosaurech všechno povídal. Stál tam mezi nimi a vůbec se jich nebál. Já jsem se trochu bál, ale naštěstí tam byl ten děda a ten by mě ochránil. Lukáška jsme s sebou radši nebrali, protože ten je ještě na dinosaury malej a mohl by se bát mnohem víc a třeba i brečet. Kdyby tu byli za rok zas, tak už by asi s námi mohl.

Zima a sníh

Konečně jsme se uzdravili a mohli jsme vyrazit ven. Už nás to doma nebavilo, protože jsme nemohli chodit ani do školky skoro dva týdny. Dvakrát jsme měli jet na hory, ale museli jsme to zrušit, protože jsme nejdřív byli nemocní já s Lukášem a pak to chytnul i Jáchym. Šli jsme na sníh aspoň u nás na Hanspaulce. Máme tam takovej malej kopeček, akorát pro nás, tak nás tam táta pouští dolů a zase nás chytá. Mamka s námi potom byla i na Babě na kopečku. Lukáš rád jezdí po zadku, ale já zase radši na saních. Nejlepší by byly ty s volantem, ale ty nemáme. Ty co máme jsou ale taky dobrý, protože mají vepředu držátka a já se můžu pevně chytit, abych nespadl. Někdy jede se mnou mamka a někdy táta, ale nejradši jezdím sám.

Taky jsme se byli podívat za strejdou Moučínem do hasičárny. Už jsme tam za ním jednou byli, ale to jsem se ještě těch velkých aut bál. Teď už jsem ale vyzkoušel úplně všechny co jim stály v garáži. Střídali jsme se s bráchou kdo bude řídit a sedali jsme si do všech těch hasičských aut. Zkoušel jsem si helmu, hasičskou hadici a koukali jsme i do sanitky. Zrovna když nám strejda ukazoval defibrilátor, zaznělo hlášení a po tyči začali sjíždět hasiči, oblékli si kombinézy, vzali helmy, zapnuli houkačku a vyrazili k nějakýmu případu. Poslouchali jsme potom vysílačkou co se děje, abysme byli v obraze. Žádný požár, ale mráz poškodil skleněné výplně a tak to museli odstranit. Když se vrátili, museli ještě vyčistit žebřík a tak jsem jim šel asistovat. Prohlédli jsme si to i uvnitř a zjistili jsme jak vypadají služební ložnice, kancelář velitele a ústředna. Nakonec se táta ještě svezl po tyči jako správnej hasič a museli jsme jít domů na oběd. Ve školce jsem potom slíbil, že jim tam zařídím prohlídku až bude trochu teplo a tak se se strejdou musíme domluvit.

Byl u nás Ježíšek

 

Konečně už přišli ty Vánoce. Ježíškovi jsme psali několikrát s bráchou a tak jsme moc doufali, že dostaneme o co jsme si napsali. Snažili jsme se být celou dobu moc hodní, aby vůbec Ježíšek přišel a aby nám vůbec něco přinesl. Povedlo se. Poslední víkend před Vánocema jsme byli u babičky Jáji. V sobotu pršelo a tak jsme ani nemohli jít ven. V neděli ale bylo hezky a děda nás vzal po Zbraslavi na procházku. Svítilo sluníčko a vůbec to nevypadalo jako na všech těch vánočních obrázcích, na kterých je spousta sněhu a děti sáňkují. My jsme se tedy jen tak procházeli a po sněhu ani památky. V pondělí nás i s babičkou a s dědou vyzvedl táta a odvezl nás domů. Když jsme tam přijeli, byly zavřené dveře do obýváku a mamka s tátou říkali, že to je schválně, aby tam mohl Ježíšek všechno připravit. Šli jsme s bráchou poslouchat za dveře, ale nic jsme neslyšeli. Ten Ježíšek ale umí být potichu. Než byla večeře, tak jsme si ještě chvíli hráli a pak jsme se šli všichni najíst. Měli jsme výbornou polévku s knedlíčkama a potom řízek(já totiž kapra nerad). Bramborový salát mi taky moc nejede, tak jsem měl jen citrón na řízku. Dokonce nám táta nalil do skleničky Coca Colu abysme si mohli přiťuknout. Po jídle jsme šli ještě ukázat něco dědovi do pokojíčku a najednou zazvonil zvoneček. Rychle jsme utíkali do pokoje, ale Ježíšek už tam nebyl. Zůstal tam po něm jen krásně ozdobený stromeček a hromada dárků pod ním. Ještěže už umím svoje písmenko K a tak poznám který dárek je můj. Jen jsem si občas chtěl rozbalit dáreček pro maminku, protože Pajka má taky moje písmenko. Lukáš už taky svoje písmenko zná, ale ten chtěl pořád rozbalovat tátovi dárky. Táta nám pomáhal s rozdělováním a tak tam něco měli i babička a děda a Jáchym a dokonce i Kenny. My jsme tam s bráchou měli třeba modelínu, autobus, čtyřkolku a spoustu knížek, které nám teď mamka s tátou čtou před spaním. Vůbec se nám nechtělo jít spát, ale už jsme z toho byli celí unavení. Navíc druhý den ráno, jsme se šli ještě podívat k babičce Mirce, jestli tam Ježíšek taky něco nenechal a on nechal. Měli jsme tam vláčky, baťůžky, ale hlavně tramvaj o kterou jsem Ježíškovi psal. Já červenou a brácha zelenou. Z toho jsem měl velikou radost.
Po Vánocích jsme jeli do Orlických hor se spoustou kamarádů. Byla to parádní chata, s velkou místností, kde jsme si pořád jen s ostatníma dětma hráli. Někdy jsme trochu zlobili, ale já moc ne. Jediná škoda byla, že tam vůbec nebyl sníh. Teda, trochu ho bylo, ale byl úplně zmrzlý. Byli jsme s tátou bobovat a docela nám to jezdilo, ale brácha se pak jednou vyklopil a odřel si o ten sníh nos a už nechtěl potom vůbec jezdit. Tak jsme jeli alespoň do Dolní Moravy, kde měli bobovou dráhu a na té jsme se párkrát svezli. To byla ale rychlost. Táta vůbec nebrzdil.

Na Silvestra jsme si s dětma přiťukli šampíčkem a byl veliký ohňostroj. Trochu jsem se bál a bráška taky, ale byl moc hezký. Vůbec se nám tam odsud nechtělo domů, ale táta už musel další den do práce a tak jsme se sbalili a vyrazili.