Konečně pořádný léto

Tak si říkám, jestli už nejsem moc velkej na to, abych sem pořád psal. Mám totiž tolik práce s tím někam jezdit, že mi na to nezbývá čas. Na druhou stranu je ale zase fajn se sem jednou za čas podívat a vzpomenout si na ty hezký chvíle, který s bráškama, mamkou a taťkou zažíváme. Tak v tom budu asi teda pokračovat. Červen utekl jako voda a červenec už je taky pryč. Hodně se toho událo a hodně jsme toho zase projeli. Měli jsme dva víkendy jen s taťínkem, protože mamka si vyrazila jen s Jáchymkem a s kamarádkou k moři. Nejřív jsme byli na Bouřňáku, kde bylo zase spousta dětí. Miluju děti. Hlavně tam byly skoro samý holky a většinou starší. Ty nás s bráchou učili dělat kotrmelce a tancovat na nový písničky jako je "Čůrej sem a čůrej tam" nebo "Angelina Jolie". Udělali jsme si tam procházku a během ní jsme hráli hry. Hledali jsme třeba v trávě kousky mozaiky a skládali pak obrázky a nebo jsme hájili svoje území a věznili jsme vetřelce. Ten kdo vyhrál, tak vždycky dostal nějakou sladkou odměnu. Večer jsme na ohni pekli pstruhy a buřtíky a já jsem pořádně přikládal. Lukášek se naučil jezdit na kole hezky z kopce a umí už používat i brzdu.
Ten další víkend jsme jeli s tátovejma kamarádama z florbalu na druhý ročník expedice Apalucha. Loni jsme byli u Liberce a letos jsme jeli na Moldavu, což je shodou okolností kousek od Bouřňáku. Byli jsme v takové chatě, u které byla krásná rovná zahrada, takže jsem mohl krásně jezdit pořád na vozíku. Jen na prolejzačky mi musel pomáhat táta a nebo nějakej strejda. Jeden den jsme jeli do Aquaparku do Německa. Byly to spíš takový lázně, ale parádně jsme si tam s tátou a s dětma zaplavali. Druhý den jsme jeli na výlet vláčkem do Lomu u Mostu, kde byla pouť.
To bylo něco pro nás. Museli jsme na autodrom, který byl strašně rychlý a tak se mi na něm nakonec moc nelíbilo. Všichni bourali a byly to šílený rány. Šel jsem ale na řetízkáč a na labutě a brácha vylezl na velkou nafukovací klouzačku a pak se bál sjet sám dolů. Musel pro něj dojít táta a sklouznout se s ním. S tátama nás to baví. Večer než se jde spát, jsme se všechny děti sešly na jednom pokoji a koukaly jsme na iPadu na pohádku. Tentokrát nás bylo 9 tatínků a 14 dětí. Kdoví, jestli s námi pojede už příští rok i Jáchymek. Nebudete tomu věřit, ale cestou domů táta zase píchnul a tak jsme dojeli na odtahovce až před dům.
Potom jsme byli na týden na dovče s babičkou a s dědou. To bylo taky fajn. Bydleli jsme v chatičce a chodili se koupat. Naučili jsme se tam skákat do bazénu a trochu plavat s křidýlkama. Udělali jsme i pár výletů, třeba na rozhlednu Borůvka a Terezka. No a pak už přišla dovolená s maminkou a s tatínkem. Jeli jsme tam, kde celý tenhle blog začal a to na Kypr za tetou Míšou. Měli jsme parádní počasí. Bylo teplo a svítilo sluníčko, a tak jsme mohli každý den k vodě. Ráno jsme šli většinou k moři, kde jsme si s bráchou stavěli z písku a hráli si u břehu a odpoledne jsme se pak přesunuli k bazénu. Ten byl za celý ten den tak vyhřátý, že už ani nebyl moc osvěžující. Ale tam jsem se naučil parádně plavat. Nejdřív s páskem a destičkou, pak jenom s páskem a nakonec jsem uměl udělat i pět temp úplně bez ničeho. Měli jsme potápěčský brýle a tak jsme se s tátou potápěli do hloubky a koukali na dno. Brácha ten plaval s rukávkama a páskem a taky mu to docela šlo. Dokonce skákal do bazénu s rozběhem. Mamka nám většinou vařila, ale párkrát jsme byli i na jídle. Měli jsme třeba hamburger, rybu, kebab nebo dokonce sushi. To mi moc chutnalo a






hlavně mě bavilo jíst těma tyčkama. Se strejdama od Míši z práce jsme byli v Aquaparku, tak jsem jel s tátou párkrát na tobogánu. Moc se nám tam líbilo a vůbec se nám nechtělo domů. Letěli jsme tam dvěma letadlama a přestupovali vždycky ve Vídni.
No a teď naposledy jsme byli s mamkou dva týdny na chatě. Byla tam i babička Mirča, která musela zavařovat okurky a dělat šťávu a zavařeninu a sklízet nějakou zeleninu. Trochu jsme jí s tím pomáhali, ale moc to nešlo. Je to těžká práce. Táta musel chodit do práce a tak za náma vždycky přijel jenom na víkend. Na chatě v Ostrovci jsou taky děti a tak za náma občas přišly na zahradu nebo jsme si šli hrát ven. Večer jsme se vždycky potkali u koziček, protože se museli nakrmit. Děti jezdily hodně na kole a já jim moc na vozíku nestačil. Ptal jsem se mamky, proč nemůžu taky chodit a běhat s dětma a ta říkala, že mám nemocný a slabý nožičky. Slíbil jsem, že budu jíst hodně masa a špenátu, abych měl sílu a mohl taky běhat. Není to fér, že ostatní můžou a já ne. Kdyby aspoň ten můj vozík jezdil rychleji, to bych jim pak stačil. Teď jedeme ještě na jednu dovolenou s mamkou a s taťkou a jedeme na Benecko, tak se už těším zase na jiný děti.