Konečně jsme se uzdravili a mohli jsme vyrazit ven. Už nás to doma nebavilo, protože jsme nemohli chodit ani do školky skoro dva týdny. Dvakrát jsme měli jet na hory, ale museli jsme to zrušit, protože jsme nejdřív byli nemocní já s Lukášem a pak to chytnul i Jáchym. Šli jsme na sníh aspoň u nás na Hanspaulce. Máme tam takovej malej kopeček, akorát pro nás, tak nás tam táta pouští dolů a zase nás chytá. Mamka s námi potom byla i na Babě na kopečku. Lukáš rád jezdí po zadku, ale já zase radši na saních. Nejlepší by byly ty s volantem, ale ty nemáme. Ty co máme jsou ale taky dobrý, protože mají vepředu držátka a já se můžu pevně chytit, abych nespadl. Někdy jede se mnou mamka a někdy táta, ale nejradši jezdím sám.
Taky jsme se byli podívat za strejdou Moučínem do hasičárny. Už jsme tam za ním jednou byli, ale to jsem se ještě těch velkých aut bál. Teď už jsem ale vyzkoušel úplně všechny co jim stály v garáži. Střídali jsme se s bráchou kdo bude řídit a sedali jsme si do všech těch hasičských aut. Zkoušel jsem si helmu, hasičskou hadici a koukali jsme i do sanitky. Zrovna když nám strejda ukazoval defibrilátor, zaznělo hlášení a po tyči začali sjíždět hasiči, oblékli si kombinézy, vzali helmy, zapnuli houkačku a vyrazili k nějakýmu případu. Poslouchali jsme potom vysílačkou co se děje, abysme byli v obraze. Žádný požár, ale mráz poškodil skleněné výplně a tak to museli odstranit. Když se vrátili, museli ještě vyčistit žebřík a tak jsem jim šel asistovat. Prohlédli jsme si to i uvnitř a zjistili jsme jak vypadají služební ložnice, kancelář velitele a ústředna. Nakonec se táta ještě svezl po tyči jako správnej hasič a museli jsme jít domů na oběd. Ve školce jsem potom slíbil, že jim tam zařídím prohlídku až bude trochu teplo a tak se se strejdou musíme domluvit.
No comments:
Post a Comment