Víkend v Rynolticích

Minulý týden byl ve čtvrtek svátek a tak nás máma s tátou vzali na prodloužený víkend do Rynoltic na Liberecku. Jeli jsme spolu s kamarády z Dejvic do jedné chaty kterou si všichni dohromady pronajali. Byla to moc krásná chata a měli jsme i svůj pokoj. Já s Lukym máme pořád dětské postýlky tak vždycky potřebujeme spoustu prostoru aby se nám do pokoje vešli. Byli tam tři patra, dole byla, jak naši říkají "kalící místnost" a asi kuchyně majitelů. V prvním patře jsme měli pokoj my, Silva s Honzou co mají Moničku byli naproti nám a vedle nás pak Šrácovi v Matesem a Agátkou. Pro všechny byla na patře kuchyň. Pak tam bylo ještě jedno patro kam sem se ani nešel podívat protože to bylo moc schodů a tam bydleli Jára s Klárkou, Michal s Klárkou(a Emčou - pejskem) a Panky.....oni ještě nemají děti a tak jsou nejraději od nás co nejdál......se jim nedivím:)

V pátek a v sobotu jsme se byli projít na procházku po okolí. V pátek táta s Honzou vybrali cestu která začínala a končila u Hamerského rybníka. Dohromady spočetli že to bude asi 10km, ale pak, když už jsme byli na cestě asi 5 hodin, zjistili, že to asi počítali vzdušnou čarou. Nakonec uznali že to bylo tak 18 km. Cesta to byla moc pěkná...po cyklostezce, což byla příjemně upravená asfaltka. Jediný problém byl že po cestě nebyla žádná hospoda....teda byla, asi dvě ale obě zavřený. Takže všichni dospěláci hladověli, chlapi žíznili jen my děti se měli dobře. Nám se servírovali přesnídávky, sušenky, čajíky a podobné laskominky. Půl cesty jsme pěkně prospali a tak jsme byli náramně odpočatí. Jen táta si stěžoval že už začíname být s bráchou nějaký těžký. Spočítal váhu kočáru s námi dvěma na něco kolem 30ti kilo a přitom já jsem hubeňour. Na fotce je vidět jak pěkně s bráchou cestujem.

V sobotu se pak mělo jít z Dolní Světlé přes přehradu Naděje zase po cyklostezkách a poté co nás táta dotlačil až na hranice s výhledem na Německo a chtěli jsme pokračovat dál přes kopec dolů směr přehrada, zjistili jsme že po takové cestě s kočárama neprojedeme a museli jsme jít zpět stejnou cestou. Už aby brácha chodil, protože to nebudeme potřebovat kočár, ale on poběží a já se ponesu v krosně:) Tak tenhle výlet jsme úplně do konce nedotáhli, ale zase zbyl čas na dobrou hotovku dole v hospodě...dal jsem si s tátou knedlíky se zelím a s uzeným a s mamkou bramoračku. Táta měl pívo ale nechtěl mi dát napít.
Večer jsem pak byl dlouho vzhůru s dospělákama a ujídal jim jejich studenou večeři. Kreslili si se mnou a bylo to moc fajn...ani se mi nechtělo jít pak do postýlky ale už jsem byl unavený.
Škoda že to tak rychle uteklo a museli jsme jet domů.