Tak jsem se dočkal. Vyrazili jsme s dědou do divadla na toho Hurvínka, jak jsem se na něj moc těšil. Vzal jsem si košili, protože to se do divadla nosí a mohlo se jít. Bráchu jsme teda nechali doma s babičkou, protože na Hurvínka chodí jenom velký děti a tak by ho to nemuselo bavit. Jenže to se podržte...mně to taky nebavilo. Už v půlce jsem chtěl jít domů, protože to vůbec nebylo tak hezké jak jsem si myslel a nelíbilo se mi tam. Byla to škoda, když už jsme jeli takovou dlouhou cestu, ale nedalo se nic dělat. Na Hurvínka asi teď nejakou dobu nepůjdeme.
Aspoň tu ale za chvilku byli Velikonoce a ještě než jsme jeli ven na Velikonoční víkend, šli jsme se podívat do Prahy na trhy. Tam totiž mají na Staroměstském náměstí zvířátka, které můžou děti krmit. Stačí hodit pár korunek do takové skříňky, ze které pak vypadne krmení rovnou do hrsti. Mají tam ovečky a kozy a tentokrát tam byl taky oslík. Ten vydává zvláštní zvuky. Nechal jsem si dát do ruky krmení, ale oni vždycky ty zvířátka lezou až na mně, když vidí, že mám něco dobrého a to se mi pak moc nelíbí. Tak se držím radši dál od ohrádky a koukám, jak krmí maminka nebo táta. Akorát nevím, jestli se tam těm zvířátkům, takhle na náměstí, líbí. Je tam vždycky hrozně moc dětí a všechny je pořád krmí. Nevím, jestli bych mohl papat celý den jako ty zvířátka. Ale asi lepší, než aby měli hlad.
O víkendu jsme pak byli u strejdy s tetou na veliký chalupě. Mělo se péct prasátko, ale protože bylo moc ošklivo, byla veliká zima a občas pršelo, tak se pekl jen kousek prasátka. Prý kýta. Měl jsem tam s sebou vypůjčený elektrický vozíček, protože teta se strejdou mají u chalupy obrovskou zahradu a tak jsem tam mohl krásně jezdit a lítat s ostatními dětmi. Už si na něm umím přepínat rychlosti a tak když mi tam táta nastaví moc pomalou, kousek popojedu a přepnu si to na rychlejší. Už jsem přeci moc dobrý řidič. Skákali jsme na trampolíně, honili se s dětma a stavěli garáž pro můj vozík. Byla to taková zábava, že jsem úplně zapomněl jaká je mi už zima a tak jsme si pak šli hrát dovnitř, zatímco tatínkové pekli kýtu a pili pivečko, které jsem jim předtím pomáhal čepovat. Nevím jak vydrželi v té veliké zimě tak dlouho. Ráno dokonce padal sníh a tak jsme zkrátili pobyt venku a jeli jsme domů. Ještě jsme vyšlehali všechny holky...teda já se trochu styděl, i když básničku umím parádně, dostali jsme vajíčka a mohli jsme jet.
Teď už hlavně čekám, kdy dorazí ten můj vozík. Už má zpoždění asi dva měsíce a pořád tady není. Příští víkend máme jet zase pryč a má být krásné počasí a tak ho budu určitě potřebovat.
Je velká zima a já s bráchou máme trochu strach ze tmy. Je to asi proto, že teď všude chodili čerti a občas se mi o nich i v noci zdá. No nedivte se, když vím, že občas zlobím a čert to ví taky. Byli jsme u tety Janičky hrát si s dětma a najednou tam večer přišel Mikuláš, Anděl a Čert. Mikuláš měl takovou velikou knížku a z ní nám každému četl jak jsme zlobili a nebo jak jsme byli hodní. Bráchovi říkal, že už se nemá vztekat a pořád si cucat palec. Mně zase říkal, že mám poslouchat maminku a tatínka a nezlobit bráchu. Taky si nemám cucat palec když jdu spinkat. Slíbil jsem to na čertí rohy a zazpíval jsem Mikulášovi Pec nám spadla abysme si to potvrdili. Potom jsme od Andílka dostali pytlíky s dobrotama a já i brácha jsme tam měli brambory. To protože jsme asi trochu zlobili. Já už ale opravdu teď zlobit nebudu. Když odešli, tak jsme si vybalili ty dobroty a hned jsme si nějaké dali. Měl jsem tam lentilky a bonbónky. myslím, že mi vydrží na dlouho. 
U babiček byl tak čert s Mikulášem a nechali nám tam pytlíky. Babičky museli asi říkat básničku za nás, tak jsem docela rád, že jsme tam zrovna nebyli. 
O víkendu jsme taky jeli parní mašinkou, ve které chodili čerti s Mikulášem. Ti byli moc hodní a tak jsme si jim sedli i na klín. Akorát přišli do našeho kupé když jsme vjeli do tunelu, takže tam byla úplná tma. To jsme se trochu báli, protože jsme je slyšeli vyplazovat jazyk a chrastit řetězem. Mašinka to ale byla moc veliká. Její kola byla velká jako já a brácha dohromady a táhla spoustu vagónků. Takové staré vagónky s dřevenými lavicemi. Táta do nich musel zvednout mně, bráchu, můj vozíček, kočárek s Jáchymem a pomoct i mamince. To víte, jsme už velká rodina. Ta parní mašinka musela mít ale na pomoc ještě jednu mašinku, která byla dieslová. Ta musela tý naší parní zezadu trochu pomoct, protože jsme na ní byli težký náklad.
S naším malým bráchou už taky začíná být zábava. Pořád se na nás směje, když ho chodíme pusinkovat. To se mu líbí..hraje si v lehátku s takovýma hračkama, co mu tam visí a strká do nich. Přitom si povídá a směje se. Chodím ho mamce pomáhat přebalit, ale vyhazovat plíny do koše musí brácha. Někdy jsou tak težký, že je vůbec neunesu. Jáchymek má taky rád dudlík, ale občes si plete s dudlíkem třeba můj nos. Už aby s námi lezl, to mu ukážeme naše hračky a nějaký mu i půjčíme.
