Další měsíc je za námi, babička se mezitím vrátila z nemocnice a zotavuje se doma, já jsem měl první týden v únoru podle motolské pohotovosti virózu a podle mojí paní doktorky příušnice - tak nevím přesně co to bylo, byl jsem u dědy na víkend, ale hlavně jsme byli všichni na horách v Koutech nad Desnou. Byla to docela dlouhá cesta tam i zpátka a bolel mě dost zadeček z toho sezení v autě, ale zvládli jsme to a bylo to fajn. Byli jsme na týden a bylo tam spousta strejdů a i nějaké tety. Jen žádné další děti tam nebyly a tak jsme si hráli hlavně s mamkou a s tátou a s těma strejdama. Bylo moc sněhu a tak se táta s mamkou střídali a každý si byl dvakrát za ten týden zajezdit na sněhu. My s bráchou jsme pak vždycky vyrazili, s tím kdo na nás zbyl, na sáňky. Vždycky jsme šli na procházku a pak se sešli s ostatníma pod vlekem na oběd. Brácha, jak se o Silvestru bál chodit po sněhu, tak už se bát přestal a nechtěl skoro jezdit na sáňkách. Táta nás ale vždycky stejně posadil oba dva a pouštěl nás z kopce dolů. Jezdil ale vždycky s náma aby nás zastavil. Mamce, protože nemá tolik síly, zase pomáhali táhnout sáňky strejdové a nebo pejsek Tara. Tara ale chtěla běhat moc rychle a to už se mi někdy nelíbilo. Táta nebo mamka nám dělali koule a my jsme je házeli po sobě i po nich. A nebo našemu Kennymu, který je chytal do tlamičky. Příští rok už si možná brácha zkusí stoupnout na lyže, aby se začal učit. Já asi zůstanu u svých sáněk a nebo mi mamka s taťkou něco vymyslí...já je znám.
Jo a taky máme nový pokojíček. Konečně už nejsme s mamkou a s tátou v ložnici, ale mám svůj pokoj, kde máme postýlky, skříňku na věci, lampičku na čtení pohádek a taky kuchyňku. Moc mě to baví, protože máme s bráchouhodně prostoru na našde závodění.
No comments:
Post a Comment